Místo jídla kecy+vysvětlení+omluva

22. února 2015 v 17:23 | Elinda |  O blogu
Ahojky!
Hrozně se vám omlouvám, ale dneska Inspirace z kuchtěníčka nevyjde. Ani nevíte, jak mě to mrzí, ale stala se moc nepěkná věc.
Článek jsem měla rozepsaný, stačilo už přidat jen několik fotek z víkendu, jenže bohužel mi nešly nahrát. Prý jsem překročila diskovou kvótu a abych mohla dál nahrávat, budu muset nějaké starší fotky vymazat. Ok, ok. Takže jsem včera hodinu strávila tím, že jsem hledala vymazávala fotky, které nejsou až tak potřebné.
Jenže ono to nešlo ani potom. Absolutně jsem to nechápala, protože jsem jich vymazala celkem dost. Ale řekla jsem si, že se to třeba nějak spraví a další den už to poběží normálně.
Neběželo.
Byla jsem šíleně vytočená a zkusila vymazat pár složek. Nic. To už jsem se ale opravdu nas*ala a ve vzteku si smazala celou galerii v domnění, že potom už to prostě bude muset jít! Ale prd, i když je galerie úplně prázdná, pořád mi to tam píše tu kravinu s diskovou kvótou.
Jsem fakt neuvěřitelně vytočená a vynervovaná. Jako by nestačilo, že mám dost svých problémů, ale ještě mě musí štvát blog. Já teď blázním úplně ze všeho a i sebemenší kravina mě hrozně rozladí. Někdo něco řekne, něco se stane a já už mám pocit, že je všechno k ničemu a že se půjdu někam zahrabat, protože to přece nemá cenu.
A abych to měla ještě těžší, tak mi zmizely i ty obrázky, co už jsem měla vložené v tom článku. A všechny obrázky z rozepsaných článků, protože jsem je přece já kráva všechny vymazala. Původně jsem měla v plánu vydat alespoň tu zkrácenou verzi a tamto zkusit nějak vyřešit později, ale když jsem zjistila tohle, tak jsem už vážně myslela, že mě klepne.
Zkoušela jsem ty obrázky teda aspoň zkopírovat a vložit do článku, ale pak mi to pro změnu psalo, že článek nesmí být delší než 4000 znaků. A to i přestože jsem tam vložila jenom jeden jedinej. Takže fakt nevím, co s tím budu dělat.
Nemám ponětí, jestli je to nějaká vada blogu, nebo co, ale nemám na to nervy. Celej den se nervuju ze školy a návštěvy psycholožky a tohle mi zrovna moc nepomohlo.
Já vím, pro někoho možná prkotina, ze které bych si neměla dělat hlavu, ale já si z toho hlavu dělám. Dělám si hlavu úplně ze všeho a i kvůli těm nejměnším maličkostem se klidně začnu trápit.
Zase už mi stoupá chuť na sladké. Opravdu bych nejradši šla dolů do kuchyně a vyžrala celou špajzku. Stejně ale vím, že to neudělám, protože jsem se už prostě naučila ovládat. Jsem si ale naprosto jistá, že kdybych si chtěla dát třeba jen řádek čokolády, snědla bych ji celou a pak klidně ještě pokračovala.
Dneska mi vůbec není dobře. Všechno už to na mě zase začíná padat. Škola, jídlo, cvičení, to trapný učení, který nejspíš stejně bylo úplně zbytečný, protože by byl zázrak, kdyby si učitelky vzpomněly, že jsme vlastně měli psát, a teď už i ten pitomej blog. Bože proč? Proč nemůže fungovat aspoň něco?
Nemám na to se dneska ještě pokoušet to nějak vyřešit. Jsem unavená, vyčerpaná a nemám na nic sílu. Fyzicky ani tak ne, cítím se naopak celkem fajn. V posledních dnech mě cvičení hodně bavilo a zítra budu mít opět rest day. Ale moje nervy to nezvládají. Žádná novinka. Mám ale strach, že se to ještě víc zhorší. Od zítřka zase do školy, zase sebelítost, deprese a mnohonásobná chuť se přežrat + samozřejmě absolutní nechuť cvičit. To bude vážně úžo, jestli takhle dopadnu.
Ještě jednou se vám moc omlouvám, snad to pochopíte. Nevím, kdy ten článek vyjde. Pokud se blog rozhodně umoudřit a laskavě mi dovolí nahrát apsoň pár fotek, tak se tu doufejme brzy objeví. Pokud ne, vyhodím notebook z okna a pak vyskočím za ním...Dobře, to zase ne :D Ale vzteklá budu určitě a ten notebook možná vážně poletí, i když za to chuděra nemůže. I když, kdo ví...třeba mě zase pokouší, mizera jeden.
Už se s vámi raději rozloučím, abych se nerozepsala ještě víc. Pokud jste si to vůbec dočetli, tak vám moc děkuji. Mějte se moc krásně!

P.S:Jak se těšíte na Americký týden? Já šíleně! Už jsem si pozorně prohlédla leták a napsala mamince dlouuhý seznam toho, co mi má koupit. A taky jsem se smířila s tím, že mi teď nejspíš nastane takové malé přibírací období :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MissNothing MissNothing | Web | 22. února 2015 v 20:52 | Reagovat

A jéje, to je pěkných pár řádků smutného človíčka! :( Moc mě mrzí, že tě provází tyto pocity, sama vím, jaké je vidět ve všem to černé a nic jiného ani neočekávat. Ale neboj se, vše se v dobré obrátí, musí :) Chce to zatnout pěsti a věřit, bojovat, jít proti proudu, ukázat všem okolo a především sobě, že jsi silná, trpělivá, odvážná! A to ty jsi!! :)
Takže hlavu vzhůru! Vím ,že se občas zdá, že se celý svět okolo sype jako domeček z karet, ale není to tak. Chce to trochu nadhledu a nedělat si těžkou hlavu ze všeho. Ze setkání s psycholožkou se neboj, naopak se na to těš, protože ona tě vyslechne a pomůže ti. Těš se ze cvičení, těš se z toho, že bude Americký týden! :) Vždy je spousta důvodů, proč se usmát. Chce je jen víc vnímat než ty pochmurné!!
Držím palce, ať se ti uleví :) Drž se!!!

worldaroundmissnothing.blogspot.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama