Když se týden s týdnem sešel č. 2

20. února 2015 v 15:55 | Elinda |  Něco z mého života
Ahoj!
Je pátek a to znamená opět takové menší (takže zase sloh :D) shrnutí toho, co jsem od minulého týdne zažila (takže skoro nic:).
Tento týden jsem měla prázdniny, ale místo toho, abych si je užívala, jsem byla celou dobu spíš taková smutná, nervózní a do ničeho se mi nechtělo.
V sobotu to bylo ještě docela fajn. Měla jsem rest day a tak jsem si užívala jídlo a odpočívala. A taky se hrozně nudila. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, protože ségra se v pokoji učila a mě se tam tím pádem vůbec nechtělo být. Takže jsem šla brnkat na klavír nějaký svoje vymyšlený kravinky a pak si upekla ty medové koláčky, o kterých jsem se už zmiňovala a na které tady už brzy bude recept.
V neděli jsem měla docela radost, protože jsem si udělala prezentaci do školy, cvičila jsem a začínala jsem se těšit na volný týden.
Jenže rozhodně jsem ho neprožila tak, jak bych si přála.
V pondělí jsem se byla podívat na tom gymplu. Mám z toho hrozně smíšené pocity. Vůbec nevím, co si teď mám myslet. Všichni mi pořád říkají, jaké mám štěstí, že chodím na školu s oborem a že jsem nešla na ten gympl, protože všichni, kdo jdou na gympl toho pak prý strašně litují. Pořád mi tohle někdo cpe a pořád se mě někdo ptá na mojí školu. A já už nevím, co mám těm lidem říkat. Když si představím, že bych musela všem kolem vysvětlovat, proč chci přejít a proč se mi na mé současné škole nelíbí, mám mžitky před očima. Popravdě jsem se ta necítila moc dobře. Ale to já se asi nebudu cítit v žádné škole. Prostě tam cítím takový ten "školní" pach a z toho jsem hrozně nervní. Absolutně netuším, jestli se mi tam vlastně chce. Nevím, jestli se mi chce začínat znovu od prváku, seznamovat se s novými lidmi a všem okolo pořád dokola říkat, proč že jsem to přestoupila. Navíc mám strach, že to tam nebudu zvládat a samozřejmě je tu i pravděpodobnost, že se mi tam bude líbit ještě míň, než v téhle škole. Jenže potom už asi nepůjde tu školu znovu změnit.
No prostě nevím. Mám strach, ale snažím se na to raději nemyslet. Zkrátka si zkusím ty přijímačky a pak se uvidí, co bude dál.Popravdě jsem z toho pak celé pondělí byla tak trochu v depresích, protože jsem si zase uvědomila, jak je to všechno složité.
V pondělí jdu poprvé za paní psycholožkou, z čehož mám taky trochu strach, ale zároveň jsem ráda, že tam konečně půjdu a budu se moct pořádně vypovídat nějakému odborníkovi. Nevím, co si od toho slibuji, ale doufám, že mi aspoň trošku pomůže, protože já teď vážně totálně nemám ponětí, co bude dál.
Skoro celý týden se cítím celkem mizerně a přeji si jediné. Jít se přejíst sladkostmi. Někdy potom opravdu toužím naprosto šíleně, ale zatím jsem to ještě neudělala. Ale docela se provokuju. Například tak, že si otevřu sklenici arašídového másla a čuchám si k němu :D To samé dělám i s nějakým jiným jídlem. Ani nevím proč. Asi zkouším, co vydržím.


Ve snídaních jsem si trochu povolila a nebojím se si dát víc čokolády nebo máslíčka a trošku víc si v nich dopřát. Ale jinak se snažím jíst v rámci možností zdravě. Za celý týden jsem se nepřejedla, ani jsem neměla úlet s čokoládou, i když jsem měla velkou chuť a nervy na pochodu.
Ve středu to bylo asi nejhorší. To jsem byla fakt v háji a nebyla schopná vůbec ničeho. Začala jsem cvičit, ale asi po 2 minutách jsem to vzdala s tím, že jsem úplně k ničemu, neschopná, blbá a tlustá kráva a po zbytek dne měla náladu na bodu mrazu. Udělala jsem si tedy neplánovaný rest day a šla se pak aspoň provětrat ven s pejskem. Štve mě to. Ne to, že jsem si dala odpočinek. Vím, že jsem si ho měla dát, ale měla jsem si ho naplánovat. Štve mě na tom to, že jsem to ani pořádně nezkusila. Ani jsem se nesnažila a už jsem to vzdala a to jenom kvůli tomu, že jsem prostě chytla svojí pubertální bezdůvodnou depku.Středa zkrátka byla kritická a taky byla největší chuť na to se přežrat. Ale neudělala jsem to a to je hlavní.
Ve čtvrtek už jsem se cítila trochu líp a šla radši cvičit už dopoledne, protože vím, že odpoledne by se mi zase nechtělo. Dala jsem si docela do těla a chvilku jsem myslela, že se na to vykašlu, ale nakonec jsem to zvládla a měla aspoň trošku dobrý pocit, že jsem pro sebe něco udělala.
A dnes...no, zrovna neskáču štěstím až do stropu, ale dá se říct, že je mi docela dobře.
Dnešní workout už mám taky za sebou. Znovu už dopoledne, protože jsem zjistila, že mi to tak vyhovuje mnohem víc. Opravdu jsem plná energie, kdežto odpoledne jsem zralá tak akorát na to sebou fláknout k televizi a spát u toho. Má to jen jeden háček a to ten, že musím obětovat svou velkou snídani a udělat si trochu menší, abych se u toho cvičení nepozvracela :D Ale na druhou stranu si pak můžu dát větší odpolední sváču.
Zrovna ta dnešní bude suprová. Dám si totiž buchtu, co jsem včera večer upekla a ještě ten večer se jí polovina snědla. Musím si kousek dát, než zmizí úplně. Pro info to byla TAHLE, akorát jsem ji udělala normálně na plech ve dvojitém množství. Už když jsem ji dělala posledně, tak všem moc chutnala a i teď se mi nejspíš povedla, tak se o ní přece nemůžu připravit. Voní po pomerančích a čokoládce a to je vážně úžasná vůně. Rozhodně tenhle recept považuju za jeden ze svých nejlepších, protože doma se po téhle buchtě zaprášilo snad nejrychleji ze všech, jaké jsem kdy vymyslela.
Už jse psala, že jsem se každý den o prázdninách učila? To jsem pilňas, co? Dneska jsem se doučila poslední část, takže už mám klid. Dělala jsem to hlavně proto, abych měla o víkendu volno :D Magor, no :D
Tudíž se mé prázdninové dny probíhaly celkem podobně. Vstala jsem, nasnídala se, učila se, obědvala, potom cvičila a pak hrála na klavír a bicí, nebo koukala na televizi, pomáhala mamce vařit a nebo seděla u notebooku. Nic zajímavého, když si odmyslím všechny ty svoje slabé chvilky.
A že jich bylo hodně. Ani to cvičení mi na ně moc nepomáhalo a mimo dnešek a včerejšek se mi do něj nikdy nechtělo. A ten úžasný pocit po cvičení? Jooo, ten už taky není, co býval. Zatímco dřív jsem zářila jako sluníčko a byla na sebe patřičně hrdá a nadšená, tak poslední dobou si spíš řeknu: "Aspoň si něco udělala pro svojí postavu." Ale je tam to "aspoň." Co to jako je? Jako kdyby to už byla poslední hezká věc, co mě čeká. Jako kdyby ta pěkná postava bylo všechno, pro co žiju. A já mám opravdu pocit, že už z ničeho jiného, než z toho, že jednou budu dobře vypadat, radost nemám. I mamka říkala, že jí připadá, že nežiju, ale jen přežívám. Já přece nemám být šťastná jen kvůli svému tělu. Já mám být šťastná díky tomu, že mám rodinu a jsem zdravá a měla bych si užívat to, že žiju. Sakra měla...

Nálady se u mě střídají docela rychle, někdy je to horší, někdy zase lepší, ale nikdy to není skvělý. Nikdy.
Už ale dost o tomhl a přesuneme se k jídlu a cvičení. Když zvážím to, že se mi cvičit skoro vůbec nechtělo a že jsem měla nepřetržitou chuť se cpát, ale neudělala jsem to ani jednou, tak na sebe vlastně můžu pyšná a pochválit se. A zase tady máme to "aspoň", protože to je to první, co mi probleskne hlavou, když se mi něco povede. "Aspoň něco". To je vážně ubohý.
Opět vám sem dám jeden svůj cvičební plán, dneska třeba ten včerejší, při kterém jsem se zaměřila na ruce.
První video je opět od Christine Salus a jak jinak než zabijácké. Napřed jsem myslela, že to třetí kolo vůnec nedám, ale nakonec jsem se do toho opřela a kupodivu mi uteklo nejrychleji ze všech tří. Takže jsem byla docela spokojená. Ale tedy na to, jak jsem si ty ruce včera vyřídila, mě dneska nebolí tolik, jak bych očekávals. Tak nevím, jestli je to dobře, nebo ne :D

Cvičebníček:

Když jsem si po tomhle workoutu stoupla před zrcadlo, tak jsem normálně zjistila, že mám ramena :D

A tady jeden můj jídelníček, ať máte představu, jak jsem asi tak o przádninách jedla.

Jídelníček:
Snídaně - 4 palačinky z kukuřičné mouky (každá s něčím jiným - jedna s PB, jedna s bílým jogurtem a holandským kakasem, jedna s bílým jogurtem a domácí jahodovou marmeládou a jedna s bílým jogurtem a skořicí) posypané kouskem strouhané hořké čokolády a skořicí, banán a čaj
Oběd - bulgur (hodně bulguru :D) s hráškem, fazolkami a Cottagem
Svačina - 2 sezamové knackebroty s bylinkovým Almette, rajče, 1/2 červené papriky, kus okurky, plátek 95% dušené šunky, kousek sýra Blaťácké zlato
Večeře - extra luštěninová polévka s kořenovou zeleninou, 2 malé plátky žitného chleba
Mimo to - večer u televize zázvorový čajík s citronem a medem (piji teď hrneček každý den, prevence :D)

Ták. To bychom měli.
Už nevím, co víc bych vám sem měla napsat. Samozřejmě jsem vybrala asi můj nejlepší jídelníček, abyste mě mohli chválit, jak zdravě jím :D Ale tím nechci říct, že by ostatní dny byly nějak horší. To zase ne. Ale tenhle mi přišel takový nejhezčí. Hlavně tam jsou mooc dobrá jídla (třeba ty palačinky...úúááá boží!).
Tímto bych to tedy dneska ukončila. Mám hrozný hlad, takže se jdu pořádně najíst a vám přeju, ať si užijete víkend! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MissNothing MissNothing | Web | 20. února 2015 v 19:32 | Reagovat

Mrzí mě, že jsi taková na rozpacích z toho, co vlastně bude dál, ale na druhou stranu si myslím ,že je to pochopitelné. Je toho na tebe hodně a velký tlak a s tím není lehké se vypořádat. Ale dívej se na to takto: Jde o tebe, jen a jen o Tebe! Takže neřeš otázky, které ti klade okolí nebo které by ti kladlo, kdyby jsi přestoupila. Však je to tvoje věc, ne? Jim do toho není ani fň! Samotné rozhodnutí je jistě na tobě a chce to opravdu dobře promyslet, ale věřím, že to zvládneš. Zkus se zamyslet, co bys tak očekávala, i v budoucnu a podle toho se rozhodni. Gympl by jsi určitě zvládla, i kdyby ne se samýma 1. Jde teď o to, jestli to chceš zkusit, za cenu jistého boje a vyhecování sebe samotné, nebo trpět a fňukat tam, kde jsi teď....

Jak to tak čtu, mám úplně podobné pocity! Cvičení mi už zdaleka nedává tak přínosné pocity jako dřív. Proč mi tak záleží na dokonalé postavě? Proč se radši nejdu v pátek večer bavit s přáteli? Ani nevím, kdy jsem byla naposled. Poslední dobou jsem akorát ze všeho unavená a nevím, kam dál. A strašně mě to štve. Cítím to na sobě, jak ztrácím vitalitu a takovou tu chuť žít, ani nevím, kdy jsem se naposled od srdce zasmála nebo si připadala šťastná. A nejhorší na tom je, že nevím, jak to změnit, byť bych chtěla :( !

Přeji Ti moc a moc síly, při rozhodování, odvahu, trpělivost :) !! Neboj se, vše se vyřeší a vybereš si správně! Chce to věřit!

worldaroundmissnothing.blogspot.cz

2 Verča B. Verča B. | Web | 21. února 2015 v 15:35 | Reagovat

Se vším se vypořádáš! Uvidíš! Bude to jen lepší :-)))

Jinak koukám, že taky dost cvičíš HIIT :-)

3 Shalena Shalena | Web | 21. července 2017 v 4:32 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone5C. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Detailov WEB!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama