Když se týden s týdnem sešel č. 1

13. února 2015 v 21:06 | Elinda
Ahoj, ahoj, ahoj!
Všechny vás moc zdravím a hrozně se omluvám za to, že jsem tady od neděle nebyla. Sice jem neměla moc času, ale zase tak vytížená, abych se vůbec nemrkla na blog jsem nebyla. Důvodem mojí nepřítomnosti bylo to, že mi na notebooku nešel intrnet a já vůbec nemohla přijít na to, proč. Tohle se mi už jednou stalo a vyřešit to stálo hodně přemýšlení jednoho počítačového experta. Ale nakonec v těch ovládacích panelech něco našel a spravil mi to. Myslela jsem si, že se mi teď stalo znovu to samé, protože připojená jsem byla, ale stránky se mi zkrátka nenačetly. Trošku zvláštní je, že jako jediné mi fungovalo Youtubko :D To bych byla hodně naštvaná, kdyby mi nešlo, protože youtubko já potřebuji minimálně 5x týdně, vy víte proč :D Můj notebook asi ví, co mu jsem schopná provést, když se mi youtube nenačte. Jednou se mi seknul uprostřed cvičení a ani po 20 minutách se nerozběhl. To jste měli vidět ten mazec, co následoval :D Asi už to, chuděra, znovu zažít nechce. No nenazvala jsem ho tenkrát zrovna moc hezky :D Ale zpět k tomu internetu. Včera večer jsem se znovu naštvaně pokoušela s tím něco udělat a hle, když už jsem se smířila s tím, že internet prostě nepůjde a chtěla počítač vypnout, můj milovaný notebooček (kdyby vás to zajímalo, tak se jmenuje Bambulka :D) mi oznámil, že se by jako bylo fajn, kdyby proběhla aktualizace a konfigurace. A když jsem to teda udělala, internet začal fungovat. Sakra, Bambulo! Taky si mi o tom mohl říct dřív, ušetřila bych si nervy a námahu zjišťovat, co s tebou je. A taky tohle vysvětlování :D
Dobře, dobře, to by bylo k tomu, proč jsem tady nebyla. Teď dál.
Napadlo mě, že by vůbec nemuselo být špatné, abych tady jednou týdně napsala něco o tom, co zajímavého se za ten týden událo a tak. Myslím, že je to lepší, než tím kazit některé články. Takhle všechno, co mám na srdci, shrnu do jednoho článku. Bude to dobré pro mě, že se vypovídám a svěřím a i pro vás, protože se o mě alespoň něco dozvíte a přečtete si to všechno pěkně při jednom.Vlastně takový deníček, dá se říct?
Zároveň bych do těchto článků ráda psala i něco o mé stravě a cvičení, vždycky jen tak orientačně, jak jsem jedla a jak cvičila a jestli na sobě pozoruju nějaké změny, nebo jestli jsem si nějak neupravila stravu, či cvičební plán. Také mě napadlo, že bych vám sem vždycky napsala jeden svůj jídelníček a jeden svůj "cvičebníček" :D
A začínáme dneškem. Ale když vidím, jak je ten článek už dlouhý, tak nevím, jestli vůbec budete mít vůli si tohle přečíst :D No, uvidíme.

V pondělí jsem byla po 14 dnech znovu ve škole. Přiznám se, bála jsem se, jak to celé zvládnu a popravdě jsem tak trochu očekávala, že na tom budu hodně špatně. Právě proto mě tak překvapilo, že jsem byla docela v pohodě. Ne, že bych se snad radovala z toho, že v té škole jsem, ale tak nějak jsem se rozhodla to tam prostě vydržet a snažit se moc nevnímat okolí. Utíkalo mi to tam šíleně pomalu a už od první chvíle strávené tam, jsem si přála jet domů. Ale bylo to takové jiné, než před tou nemocí. Lepší, řekla bych. Žádný třas, ani těžké dýchání, ani bití v hlavě. Dokonce jsem ani nebrečela v kabince na záchodě. Velký úspěch. Teď, ke konci týdne už to bylo sice malinko horší, ale pořád to v rámci mezí šlo. Že by pomalé smiřování...? Ne, tak to fakt ne :D Spíš si myslím, že to bylo tím, že dnes mi začínají prázdniny. A taky kvůli tomu, že už jsem konečně cvičila a ozvaly se moje endorfinky. Takže jsem tam asi přežívala jenom kvůli tomu. Kdybych to měla shrnout, tak můj týden vypadal nějak takhle:



Pondělí - škola, jídlo, depka, cvičení, učení
Úterý - škola, jídlo, depka, cvičení, učení, televize
Středa - škola, jídlo, depka, cvičení, učení, televize
Čtvrtek - škola, jídlo, depka, cvičení, učení, televize
Pátek - škola, jídlo, znovu depka, cvičení, notebook, televize

Jelikož v našem městě teď měli všichni prázdniny, neměla jsem ani hudebky, tudíž měla každé odpoledne volno.
A jak vidíte, krásně jsem si ho vyplnila. Učením a cvičením. Cvičením, které mě už skoro jako jediné drží nad vodou a učením, které mám pocit je mi úplně k ničemu. Přinejmenším na té škole, kde teď jsem. Zjistila jsem jednu věc a to tu, že mě absolutně vůbec nebaví můj obor. Fakt nevím, co jsem od toho očekávala, ale tohle tedy určitě ne. Baví mě si občas něco uvařit podle sebe, ale nemám chuť se řídit těma jejich normama a učit se biliony technologických postupů, které si nepamatujou ani učitelky, ale my je umět musíme. Přemýšlela jsem, že se mi v té škole možná nelíbí proto, že jsem měla až moc vysoké očekávání. Což je pravda. Já se tam hrozně těšila. Myslela jsem, že mi začne nový život. Hezčí život. Že si tam najdu spoustu kamarádů a že mě to bude hrozně bavit. A stal se pravý opak.Ale je pozdě plakat nad rozlitým mlékem a říkat si, proč jen jsem neposlechla své učitelky ze základky a nešla na ten pitomej gympl. Možná by mi tam bylo líp. Nevadí mi se učit třebas chemii a fyziku. Vlastně mi tyhle předměty docela dost chybí. Připadám si teď úplně vypatlaná, protože si z nich nic nepamatuju. Stejně tak zemák a příroďák. Jazyky jsou tam na naprosto příšerný úrovni, takže místo toho, abych se učila něco nového, všechno ,co jsem uměla, postupně zapomínám. V matice a češtině jsme se taky zatím nenaučily nic, co bych už neznala. Někdy mě vážně děsí, jaké vědomosti tam některé děti mají a opravdu nechápu, jak se mohly dostat na střední školu. Asi nakonec nebude až tak prestižní, jak mi tvrdili. Na vysokou se z ní rozhodně nedostanu. Nemám nejmenší šanci.
Mám pocit, že jsem si totálně zkazila život a radši vůbec nechci myslet na to, co ze mě jednou bude.
Ale ještě je tu malá naděje...

Zrovna včera mi to maminka navrhla. Zkusit si udělat přijímačky na gympl. Když to vyjde, nastoupím tam a když ne, budu to muset nějak zvládnout na mé současné škole.Samozřejmě bych začala znovu od prváku. To mě trošku mrzí, že bych si tu školu o rok prodloužila, ale zároveň si myslím, že je lepší si prodloužit školu, než vyjít ze střední úplně vygumovaná a skončit v nějakým zakouřeným pajzlu jako servírka. Navíc maminka říká, že to nemám brát jako promarněný rok, ale jako zkušenost. Když mi o tom včera říkala, tak jsem řekla, že to klidně zkusím. Bylo mi to nějak jedno, ale potom jsem si uvědomila, že bych tam vlatsně strašně chtěla. Chtěla bych se učit zase všechny ty předměty, o které jsem přišla a chtěla bych zase nechápat příklady z matiky. Přála bych si, aby lidi kolem mě psali písemky bez taháků a podvádění a aby měli alespoň nějakou úctu k učitelům a nechovali se k nim tak sprostě a bezohledně. A popovídat si s někým inteligentním taky není špatné. Doufám, že si o mě nemyslíte, že jsem nějaká šprtka, co odsuzuje taháky a nechce se zahazovat s nikým, kdo nemá samé jedničky. To ani náhodou. Taky jsem si na základce napsala pár taháků a moje nejlepší kamarádka se učila nejhůř ze třídy, dokonce propadala. A rozuměly jmse si spolu dobře. A nejsem ten typ, co by se neuměl zasmát nějaké plácnuté kravině. Taky jsem se jim dřív smávala a byla taková ta bláznivý hlasitá puberťačka. Ovšem, když někdo ty kraviny plácá pořád a nic jiného z něj nevypadne, už to přestává být vtipné.
Ale abych se vrátila k tomu gymplu. Příští týden se tam pojedu podívat na Den otevřených dveří. A v dubnu jsou přijímačky. Zkusím to. Ale mám strach, že s tím, co nás učí v matice, by se mi to nemuselo povést. Mluvnice mi naštěstí šla vždycky sama od sebe, takže s tím snad problém mít nebudu. Navíc v pololetí v devítce jsem měla samý, takže i to se do toho započítá. Taky tam mám 2x účast na fyzikální olympiádě, takže další bod k dobru. Rozhodně se na češtinu a matiku před těma přijímačkama podívám a kdo ví¨? Třeba to vyjde a možná se s někým seznámím už na těch přijímačkách, za což bych byla nesmírně šťastná.
Ale počítám s tím, že by to pro mě zezačátku bylo asi hodně těžké. Chtělo by to pořádně potrénovat všechny předměty. Především ty, co jsem teď neměla a taky jazyky. Ale nevadilo by mi, kdybych se třeba učila na trojky. Ani by mi nevadilo, že bych se musela učit 3x víc než teď. Protože bych věděla, že to k něčemu je a že se potom budu moct rozhodnout, co chci dělat dál. Že budu mít možnosti.
Pořád mám strach a pořád mě navštěvují deprese, ale zároveň cítím naději, že se to možná povede a že možná začnu odznovu a doufám, že líp. Mám trochu obavy, aby to tam nebylo třeba ještě horší, ale z celého srdce si přeju, aby to tak nebylo. Radši ani nechci myslet na to, co se stane, když ty přijímačky neudělám. Ale nechci přebíhat. Zatím se prostě budu pokoušet ve škole přežívat a budu myslet na to, že tam možná už příští rok chodit nebudu. A jestli ano, pořád je tu ta psycholožka, která mi snad pomůže se s tím nějak vyrovnat.

Tak. Tohle bude asi hodně dlouhý článek, ale snad vám to nevadí. Je to vynahrazení za celé ty 4 dny :D
Teď bych vám chtěla napsat o tom, jak jsem znovu začala cvičit. Hned v pondělí jsem se na to vrhla. Pěkně na nové podložce a poprvé s 5kg kettlebelem, který jsme si se ségrou koupily v Lidlu. Řeknu vám, že teď mě to cvičení baví více, než kdykoliv předtím. Sice při něm funím, kleju a přeju si, abx už to konečně skončilo, ale stejně to zbožňuju a vždycky, když to končí, jsem vlastně zklamaná. Hrozně rychle mi to utíkalo. Prvních 20 minut mě to vždycky moc nebaví a jsem unavená, ale potom se rozjedu a cvičila bych až do háleluja :D Ale opravdu. Od pondělka jsem každý den cvičila asi tak 1,5 hodiny a bylo mi vážně dobře. Určitě to hodně ovlivnilo mojí psychiku a taky chuť na jídlo. Sladké pozdě večer už mě neláká a tak nějak víc toužím po té zdravé stravě. Když jsem byla nemocná, celý den jsem se jen v depresích válela u televize a měla chuť se přejídat čokoládou. Ale to zmizelo, když jsem znovu začala se cvičením. Takže alespoň něco pozitivního.
Trošku jsem si upravila cvičební plán a rozdělila si trénink na jednotlivé partie těla. Už jsem to tak jednou dělala, ale pak byly Vánoce a potom nemoc a tak dále a tak dále. Teď bych to chtěla praktikovat nějak takhle:

Pondělí - ruce, břicho
Úterý - spodní část těla, trochu břicho
Středa - ruce, břicho
Čtvrtek - tady by se mi to střídalo, vždycky bych procvičila problémové partie, což je v mém případě bříško, ruce a vnitřní strany stehen (takže skoro všechno :D)
Pátek - leg day (ten byl dneska..a já hynu :D)
Sobota - pauza
Neděle - fulll body

Ale nejsem si jistá, jestli pro jistotu nezařadím ještě jeden odpočinkový den, abych se nepřecvičila. Jak vidíte, na břicho se teď hodlám zaměřit asi nejvíc, protože po těch mých přežíračkách a necvičení je v kritickém stavu. Až se mi ho podaří trošku poupravit, přidám ještě víc workoutů na ruce, protože ty taky nemám moc silné. A vzápětí přijdou na řadu pořádné tréninky na vtniřní strany stehen. První je ale na řadě to bříško, protože po něm toužím opravdu moc.
Tak a teď vám napíšu jeden svůj workout. Asi ten dnešní, protože byl docela náročný. Ale není nad to si po pěkném leg day dát rest day :D

Cvičebníček:

Napřed jsem myslela, že zacvičím jen polovinu toho prvního videa, ale nakonec jsem ho zvládla celé. Druhá půlka mi totiž utekla strašně rychle. Tak je to s Christine vždycky. Začátek se táhne a pak to najednou jde tak rychle, že to ani nepostřehnu a mám ten Hiit za sebou.

A teď vám sem napíšu jídelníček z nějaké dne. Víkend ne, to jste mohli vidět v Inspiraci, takže vyberu nějaký všední den.

Jídelníček:
Snídaně - miska ovesných vloček s kokosem, skořicí, holandským kakaem a mlékem, pomeranč, kiwi, hroznové víno, černá káva
Svačina - řecký jogurt (asi tak 100g) se skořicí, mandarinka
Oběd - brambory, dušená mrkev, vepřové maso a trochu sosíku
Svačina - plátek žitného krájeného chleba s margarínem, plátek eidamu, rajče, červená paprika
Večeře - rýže, sójové kostky ve smetanové omáčce s houbami

Inu, takhle nějak to u mě vypadá. Ten oběd je zatím asi nejzdravější ze všech, co nám zatím ve škole uvařili. Nechtějte vědět, co bylo další dny :D 4x jsem teď snídala vločky, vždycky s něčím smíchané a zalité mlékem. Nějak mi to zachutnalo a hlavně mě to pěkně zasytilo. Dneska jsem si dala něco jiného a už po 2 hodinách jsem umírala hlady. Však jsem taky těma vločkama nešetřila a vždycky si k nim přidala i nějakou mňamku. Pravda, tady zrovna nic speciálního nebylo, ale jindy jsem třeba přidala kukuřičné luínky, brusinky, čokoládku, nalámanou Oreo sušenku...Možností je mnoho a já se obávám, že něco podobného teď budu snídat častěji. A ten žitný chlebík je tam taky skoro každé odpoledne. Když on mi ale vážně šíleně chutná :D
Rozhodně to není ukázkový jídelníček, už jsem měla lepší, ale horší taky. Ale já se nestravuji nějak striktně zdravě. Spíš se snažím mít od všeho trochu a myslím, že mi to celkem jde.

Nevím jak vy, ale já si myslím, že tenhle článek už je dost dlouhý. Nehctěla bych ho číst, být vámi :D Ale samozřejmě budu ráda, když si ho někdo přečte.
Teď už to ale opravdu stačí. Ještě si půjdu přečíst svoje oblíbené blogy, protože na nich určitě přibylo spoustu článků. A kdyby vám to nevadilo, na vaše komentáře bych odpověděla až zítra. Koneckonců, budu mít spoustu času, když mám ten zasloužený rest day :)

Loučím se tedy s vámi a přeju vám krásného zítřejšího Valentýna! Plánujete to nějak oslavit? Ať už sami (se skleničkou burákového másla, protože nutella už není in :D ) nebo se svou drahou polovičkou, tak vám přeju, abyste si ho užili. Budete si připravovat něco speciálního k jídlu? Já si chci ráno uvařit valentýnskou kašičku. Sice ještě nevím, co do ní dám, ale určitě bude Valentýnská :D A možná si i upeču nějakou Valentýnskou dobrůtku. Do srdíčkové formy, abych ji taky využila :D
Mějte se moc krásně a děkuji za přečtení tohoto předlouhého článku! :)

P.S:Ještě bych vám chtěla poděkovat za to, jak mě všichni podporujete a snažíte se mi pomoct. Opravdu moc si vážím vašich nabídek, že vám můžu kdykoliv napsat a vypovídat se. Hodně mi to pomáhá a někdy i vhání slzy do očí. Říkám si, proč takoví skvělí lidé, jako jste vy, nemůžou žít v mém okolí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MissNothing MissNothing | Web | 14. února 2015 v 9:33 | Reagovat

Krásný článek a neboj se, nedělá zas takový problém jej dočíst až do konce (teda, aspoň mně :D )
Jsem moc ráda, že Ti tento týden bylo ve škole lépe. Sice to asi nebylo ideální, ale i z tvého psaní jde poznat, že jsi tak nějak více nad věcí. Možná je to tím, že se to pohnulo, že se tak nějak něco děje! A hlavně Ti moc a moc přeji, abys našla sílu a dotáhla to na ten gympl! Dívej se, nezáleží na tom, jestli budeš mít trojky nebo co, hlavně, že Ti škola něco dá a že Tě bude bavit. Jestli Ti nevadí učení se fyziky a matiky, skoč po tom po hlavě! Jasně, začátky asi budou těžší, navyknout si na režim, ale přece to za to stojí. Před přijímačkama si projdi staré sešity, snaž se něco propočítat, připomenout a uvidíš, že to půjde ;) ! Určitě pak dej vědět, kdy Tě to čeká, budu držet palce!
Jinak mít tolik času, taky cvičím tak dlouho :D Ale bohužel no, mě prázdniny čekají až za měsíc :/ Jinak, hudebka, na co hraješ? Nebo zpíváš? :)
A dnešek, Valentýn :D No, sama nebudu, budu s přáteli na plese, ale že bych měla přítele, to ne. Ale však co, ono by to mělo být o tom, aby člověk byl s lidma, tkeré má ráda a to budu ;)

worldaroundmissnothing.blogspot.cz

2 Perrie Perrie | Web | 15. února 2015 v 19:32 | Reagovat

Já jsem a gymplu a nevím.. Kdybych věděla, co chci v budoucnu dělat nevím, jestli bych tam šla..:D a asi bych ještě jeden rest day zařadila, at si tělo pořádně odpočine :)

Děkuju! :) jojo, to mi taky dělá problém. Já už teda do školní jídelny nechodím, ty jídla byly katastrofa... Sice to není dobře, ale holt potřebuju jíst a ne se v tom porýpat.. A čokolády se neboj :) je fakt, že si tam více než 10 g nedávám, ale když si dělám čokoládovou tak tam dám třeba 15-20 g kakaa no..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama