Říjen 2014

Zapečené Gnocci s rajčatovou omáčkou

30. října 2014 v 14:15 | Elinda |  Hlavní jídla
Dobré odpoledne! Dnes tady pro vás mám opět slaný recept a rvonou na moje oblíbené Gnocci! Taky je tak milujete? Já strašně. Myslela jsem, že je mám nejradši se špenátem, než jsem udělala tenhle recept. Já si myslím, a doma mi to taky potvrdili, že se mi to moc povedlo. Já vím, pořád se jen vychvaluju, ale když ono to vážně bylo strašně dobrý :D Ale cokoliv, co je s rajčaty, prostě musí být dobrý. To jinak ani nejde. Zvlášť když to ještě dobře okořeníte a přidáte k tomu kuřecí masíčko. Je to vážně skvělý a přitom jednoduchý receptík a mě se sbíhají sliny jen se koukám na ty fotky :D Že bych si jejich vaření o víkendu zopákla...? Mě by to teda absolutně vůbec nevadilo! :D


Zásoby na zimu

28. října 2014 v 16:52 | Elinda |  Nákupy a novinky
Udělala jsem zátah na zeleninu :D Prodavačka ze mě opravdu musela mít radost, když jsem tam tak stála u toho pultu, zdržovala frontu a rozhodovala se, co z té hromady oříšků a sušeného ovoce si koupím. A stejně mi nakonec nevystačily peníze na všechno, co jsem chtěla. A zapomněla jsem na goji, to mě mrzí. Ale co, nakoupila jsem si spoustu jiných věcí. :D

O něčem z toho všeho už jsem se vám zmiňovala. Třeba o té čokoládě a Dobré vláknině, ale řekla jsem si, že když už píšu tenhle článek, tak to tam hodím taky. :)


Inspirace z kuchtěníčka 12

26. října 2014 v 19:20 | Elinda |  Inspirace z kuchtěníčka
Krásná nedělní večer! Dneska obvzlášť, když se zítra nemusí do školy. Já nevím, jak vy, ale já jsem naprosto vyřízená. Včera jsem byla úplně v pohodě a i když jsem mamce slíbila, že budu cvičit jen třičtvrtě hodiny, trošku jsem to protáhla. Ta kdyby se dozvěděla, že jsem si to prodloužila o celou hodinu, tak by mě asi zabila :D Ale mě bylo vážně dobře a tolik mě to bavilo, že jsem úplně zapomněla na čas. Dneska to bylo ještě o něco delší a trošku bolestivější. Já vím, neměla bych to přehánět, když jsem po nemoci, ale já se do toho nějak zažrala.. :D Teď jsem ráda, že se můžu jenom povalovat. A už zase dlabu bez výčitek pořádné porce, protože vím, že hodně cvičím, a to zamená, že můžu i hodně jíst :D
Fotek je dneska docela dost, tak snad se vám budou líbit :)



Kuřecí na cibulce

24. října 2014 v 19:59 | Elinda |  Hlavní jídla
Ať tu máme občas taky nějaký slaný recept, ne? Taky se objevilo v Inspiraci a určitě jsem na to slíbila recept, takže tady je. Taková kuřecí směs :))
Mimochodem zítra budu poprvé po 12 dnech abstinence cvičit, tak mi držte palce, ať sebou neseknu hned na začátku. :D Každopádně se na to strašně, ale opravdu strašně těším!

Dnes tu ale mám tenhle recept, který možná někoho z vás zaujme a udělá mi radost tím, že ho třeba někdy vyzkouší ;)


Piškotový Bebe řez s čokoládou, pudinkem a krémem

22. října 2014 v 16:50 | Elinda |  Koláče, buchty, muffiny, řezy, dortíky
Absolutně nic dietního, ani zdravého, ale rozhodně strašně dobrého. Já vám nedoporučuju ho péct, jestli nebudete konat párty, kam přijde minimálně 10 lidí, protože to byste jinak dost riskovali, že skončíte s plným břichem téhle sladké dobrůtky jako já. A to znamená co? To znamená výčitky. A to znamená co? "Dám si ještě jeden, teď už je to stejně jedno." A to znamená co? Hrozná depka :D Ale když on byl vážně výbornej. Samozřejmě udu moc ráda, když ho vyzkoušíte, ale pamatujte...já vás varovala! :D
Je bez vajíček, protože zrovna v ten den, kdy jsem se rozhodla ho upéct, jsme doma žádné neměli. :D Ale i bez těch se to dá v pohodě zvládnout. Rozhodně mi to nezabránilo v tom se jím pořádně nacpat! To jsem celá já. Žádá buchta se přede mnou neschová. :D
Zvlášť, když je tam čokoláda, pudink, piškoty, sušenky a smetana. Kdo by odolal, že? :3


Pozitiva a negativa - jak působí cvičení na mě

21. října 2014 v 13:45 | Elinda |  Co se cvičení týče
Už to chtělo vydat i něco jiného než samé články o jídle. Jídlo je sice fajn a tenhle blog byl založen předevšm s úmyslem sem přidávat moje kuchařské výmysly, ale o fitness to má být tak trochu taky. A tak k vám dnes přicházím se článkem o cvičení a vlastně i o zdravé stravě a celkově o tom zdravém životním stylu. Rozhodla jsem se vám napsat pozitiva a negativa, která tahle stránka života přinesla konkrétně mé osobě. Ano, i ta negativa tam jsou a bohužel je jich docela dost.
Ale začneme těmi pozitivy, to méně přijemné si necháme na konec :D Sice se má jako poslední dávat do nejlepší, ale já to dělám naopak. Napřed to dobrý a teprve až potom to špatný, takže jdeme na to!


1) Zhubnutí - Pochopitelně. Kvůli tomu jsem to přece začala dělat. Zezačátku mi bylo úplně fuk, že budu zdravější a budu se cítit mnohem lépe, prostě jsem chtla zhubnout a to se podařilo. :D

2)Zpevnění a nárůst svalů - Teprve až potom, co jsem trochu zhubla, mi začalo záležet i na tom, abych byla trochu vypracovaná a měla (třeba jednou) pekáč na břiše a taky jsem se o to začala intenzivně snažit. V té úplně nejvíc snaživé fázi jsem momentálně teď, kdy jsem se vážně hodně opřela do výroby buchtiček (už mám zaděláno, ještě tak rok a možná i upeču :D) a do zpevnění vnitřních stran stehen, se kterýma mám asi největší problém. Ale i tak je na nich vidět změna. To je vlastně na celém mém těle. Líbí se mi stoupnout si před zrcadlo, zatnout svaly a usmát se na sebe za to, že konečně nějaké ty svaly mám.

3)Lepší spánek - Je sice pravda, že to trvalo asi 2 měsíce, ale pak jsem se začala budit i o víkendech třeba už v půl osmé ráno (to je docela velká změna od půl jedenácté :D) a cítila jsem se tak čile, že jsem vyskočila z postele a šla běhat. A večer, i když jsem se třeba necítila moc unaveně, jsem usnula v okamžiku, kdy jsem si lehla do postele. Dokonce mi ani nedělá příliš velký problém vstávat ve všední dny už ve čtvrt na šest. Zkrátka díky cvičení lépe spím a cítím se mnohem odpočatější. S tím souvisí i bod č. 4.

4)Energie - Těžko tomu uvěřit, ale ono vás to opravdu tou energií nabyje. Alespoň už mě to tak je. Ve dny, kdy si nezacvičím jsem taková malátná, ale když to udělám, tak jsem hned více energická a mám víc síly. Je to zvláštní, když se člověk totálně strhá a i přesto se vůbec necítí unaveně, ba naopak, ale u mě to tak vážně je.

5)Dobrá nálada - A to díky milovaným endorfinům, které se při sportu uvolňují a člověku přinášejí pocity štěstí. Sice jsem ve svých začátcích měla pocit, že já tyhle hormony nejspíš vůbec nemám a velice vyjímečně se mi to děje i teď, ale nakonec se přece jen začaly uvolňovat a plnit svůj úkol. Věřte mi, že člověku je mnohem líp, když má za sbou nějakou sportovní aktivitu, než když se jenom válí u televize. Máte dobrý pocit z toho, že jste udělali něco pro svoje tělo a zdraví a všechno se vám zdá najednou snažší a takové růžovější. :)

6)Zdraví - Můžu potvrdit, že od té doby, co jsem se zdravím životním stylem začala, jsem nebyla nemocná. Když pominu svůj nízký tlak (ale řekla bych, že tenhle styl života mi přece jen trochu pomohl ho vyrovnat), který mě občas trápí (jako momentálně teď, kdy nejsem schopná se ani normálně zvednout ze židle, aniž by se mi nezatočila hlava), tak žádnou jinou nemoc jsem opravdu neměla. Každoročně mám minimálně 3x odporný suchý kašel a letos nic. Žádná rýma, žádná střevní chřipka, prostě nic. Jsem zdravá jako rybička. Samozřejmě se tím zdravím nemyslí jenom to, že nejsem moc často nemocná. Jde o celkové zdraví celého mého těla, jako je činnost vnitřních orgánů atd.

7)Bolest hlavy? Už ani nevím, co to je! - A to myslím smrtelně vážně. Dřív jsem na bolesti hlavy trpěla. Hlava mě bolela vlastně skoro každý den. Minimálně 3x do týdne určitě. Nebyly to nějaké šílené bolesti, které se nedaly vydržet, ale bolest to zkrátka byla. Doktoři přišli na to, že je to kvůli krčné páteři. Hrbila jsem se a to způsobovalo tu bolest. Poslali mě na rehabilitaci, ale kromě toho, že zdavotní sestra mi tam při masáži asi rozdrtila lopatky, tak to moc nepomohlo. Až když jsem začala cvičit, tak jsem zjistila, že hlava bolí pořád míň a míň, až nakonec přestala úplně. Teď bolí jen zcela vyjímečně a to jen, když se třeba celej den hrbím u počítače a nebo, když mě ofoukne vítr.


A nyní negativa:


1)Méně času - Bohužel, to k tomu patří. Cvičení mi žere skoro všechen můj volný čas. Jsem ráda, že si po příjezdu ze školy stihnu zacvičit a něco se naučit, ale nic jiného už nestíhám. Ale zase tolik mě to netrápí, protože koneckonců, ten volný čas a relaxace je pro mě právě to cvičení. O to víc si pak vážím chvil, kdy se můžu jenom povalovat a nic nedělat.

2)Padání vlasů - Další nemilá věc, která mě trápí hlavně v poslední době a pořád víc. Vlasy mi malinko padaly vždycky, ale i tak jsem jich vždy měla až dost. A pořád mám, ale od prázdnin mi opravdu padají hodně. Po pokoji se válí chuchvalce mých vlasů a ono není zrovna moc příjemný, když tam člověk cvičí a všude po těle ho lechtají jeho vlastní vlasy, které se na něj díky potu nalepily. Taky mám strach nosit svetry, protože si nikdy nejsem jistá, jestli nemám chlupatá celá záda. A když si umyju vlasy a rukama trochu vyždímu, mám je pak všude po rukou. Nemluvě o ručníku, ve kterém jich taky dost uvízne. Ale pořád je mám hodně husté, jen mě štve, jak jsou všude moje vlasy. Občas je někdo doma najde i v jídle, které jsem třeba vařila a to pro toho člověka rozhodně není úplně nejpříjemnější. Nejde mi to do hlavy. Jím zdravě, pohybu mám tak akorát a vlasy stejně pořád padají. Kdybych se tolik necpala, tak by si asi lidi kolem mě museli myslet, že jsem anorektička :D

3)Menstruace - Kterou jsem už neviděla hooodně dlouho. Nepravidelnou jsem ji měla vždycky, ale od té doby, co jsem začala cvičit jsem ji nedostala. Neřeknu, kdyby to byly 2 měsíce, ale ono je to už půl roku. Na vyšetření jsem už byla a podle doktory jsem úplně v pořádku. Píchla mi injekci, která ten menses měla přivolat, ale nikde nic. Mám tam jít zase příští středu, takže by mě zajímalo, co chce dělat teď. Hormonům se už asi nevyhnu... :(

4)Závislost na pohybu - Teď nevím, jestli je to zápor a nebo klad, ale řekla bych, že to šoupnu spíš sem, protože závislosti obecně nejsou moc dobré. Nejde o to, že by se mi pořád chtělo strašně cvičit. To vůbec ne, někdy je to spíš naopak. Ale jakmile se třeba nehýbu 2 dny (nedej bože víc), začnu být šíleně nervózní, neustále se prohlížím v zrcadle, jsem nevrlá a nemám na nic náladu. Zkrátka si nutně potřebuju zacvičit, abych zase byla ve své kůži. Ale je fakt, že někdy mám ten dojem, že mám tak trochu absťák a úplně se třesu na to, až si konečně zacvičím. Když třeba cvičit kvůli něčemu (nebo někomu) nestihnu, jsem pak naštvaná a vážně jsem schopná to dávat tomu člověku za vinu a být na něj naštvaná. To by nemělo být. Měla bych se naučit, že ne vždy budu mít na cvičení čas a neměla bych dělat takovou vědu z toho, že to třeba pár dní nevyjde. Jako třeba teď se šíleně nervuju, několikrát denně se koukám, jestli mi nevyrostlo břichno a přeju si se co nejdřív uzdravit, abych mohla zase začít cvičit. Lidi, po půl roce už bych se snad mohla naučit, že za týden bez cvičení mi svalová hmota nezmizí a že bych se musela jó přežírat, abych přibrala. Ale to mi můžete říkat pořád, stejně se z toho budu stresovat. A taková přesně jsem, když nemůžu cvičit. Ve stresu.

5)Zima - A to docela dost krutá. Ruce mám skoro pořád hrozně studené. Měla jsem je takové i v létě. Venku vedro jako prase, z čela mi stékal pot jen jsem vylezla ven z domu a ruce jsem měla jako led. Někdy, když jsme třeba někam šli s rodinou nebo kamarády, oni byli v tričku a šortkách a já v mikině a džínách a stejně jsem ještě klepala kosu. Mamča se třeba venku na zahradě opalovala a zvala mě, ať jdu taky, ale já nešla, jelikož bych v těch plavkách asi umrzla. No jo, holt ubyly ty tuky, které mě dřív hřály :D

6)Křeče - Další můj velký problém. Začalo to asi až v létě. Jako první přišly křeče do chodidel. Dost zvláštní místo pro křeč. Ale přišla jsem na to, že se mi to stane jen, když tu nohu zkroutím do určitého úhlu, takže si dávám pozor, abych to nedělala, i když občas zapomenu (třeba při protahování :D). Jenže další křeče, které jsou mnohem horší, jsou do lýtek. A to hlavně v noci. Prostě spím a anajednou mě probudí naprosto šílená bolest. Dost tvrdé probuzení. Je to divné hlavně proto, že já ta lýtka zase tolik neposiluju, abych do nich chytala takové křeče. Ještě více častěji je mám od prvních tanečních, za což stoprocentně můžou ty podpatky. Vůbec mi nevadí, že tím posiluju nohy, ale ty křeče mě vážně štvou. Zezačátku to bylo jen v noci, ale teď už je občas mám i při cvičení. Ale vůbec ne při posilování lýtek, já je mám třeba i při cvicích, kdy posiluju břichno a ty nohy zapojuju jenom minimálně(třeba když je střídavě v leže natahuji a přitahuji k sobě). Další místo jsou zadní strany stehen. Ty mě chytají jen občas a to většinou při posilování zadku. Taky nejsou moc příjemné, ale rozhodně pořád méně bolestivé než ty v lýtkách.

7)Kravský žaludek - Ani to, že se můj žaludek hrozně vytahal, nepovažuju za výhodu. Neřekla bych, že jsem dřív jedla málo. Jedla jsem takové normální porce, ale když jsem začala s tímhle životním stylem, postupně se mi žaludek roztahoval a roztahoval a teď mám vážně pocit, že místo jednoho mám rovnou 4 :D Když někdy vidím ty moje obří porce a pak se kouknu na talíř vedle k mámě, tak si připadám jako největší žrout světa. A víte, co je na tom nejvtipnější? Že mi lidi okolo mě třeba říkají, že jsem moc hubená a že bych měla víc jíst. Můj bože, kdyby viděli, jak já pořádně papkám, tak by se asi hodně divili. Ale ono je asi pochopitelné, že jsem svoje porce zvětšila. Podle mě se to stalo úplně každému, protože když zkrátka máme větší výdej, musíme mít i větší příjem, abychom mohli normálně fungovat. V tom případě bych se neměla cítit blbě, když si můj 23-tiletý bratr dá menší porci než já, protože jeho veškerý pohyb se skládá z toho, že pákrát za den si sejde a vyjde schody a párkrát si dojde na záchod. :D

No, je to půl napůl. Ani jsem nevěděla, že těch negativ je tolik. Ale tak nejvíc mě z nich trápí ty vlasy a menstruace, jinak si s tím tolik hlavu nelámu. Kdybych měla možnost se znovu rozhodnout, jestli s tím začnu, tak bych jednoznačně zvolila stejně! To, že jsem s tímhle životním stylem začala, bylo asi to nejlepší a nejrozumnější rozhodnutí v mém životě. Jsem neskonale ráda, že jsem to dotáhla až sem a opravdu jsem na sebe za to pyšná, protože bych to do sebe nikdy neřekla.
Pokud si tohle přečetl někdo, kdo třeba uvažuje o tom, že se cvičením začne, tak doufám, že vás těch pár negativ neodradilo. To, že to tak mám já vůbec neznamená, že to stejně bude působit i na vás. Každý člověk je jiný a já ty problémy měla tak trochu i předtím, jenom v menší míře. Takže pokud plánujete začít, začnětě. Alespoň to zkuste, protože za zkoušku nic nedáte. Třeba vám to půjde. Třeba se budete cítit šťastnější. Třeba si budete připadat krásnější. Třeba vám to změní život k lepšímu a vy budete s úsměvem na tváži vzpomínat na ten den, kdy jste se rozhodli s tím začít :))

P.S. Možná bych přidala ještě jedno pozitivum, ale to jenom tak bokem. Možná ze mě za pár let bude hadí žena :D Díky protahování po každém cvičení jsem už docela ohebná (pár cenťáčků a mám rozštěp!) a stávám se pořád ohebnější. A čím víc jsem ohebná, tím víc si připadám sexy, což je taky velká výhoda :D
P.P.S. Kdybyste měli nějakou radu, jak některé ty moje problémy zmírnit, tak ji jenom uvítám. :)

Inspirace z kuchtěníčka 11

19. října 2014 v 19:33 | Elinda |  Inspirace z kuchtěníčka
Ahooj! Dneska trochu později, ale přece, takže kašleme na nějaké zbytečné vykecávání o tom, jaký jsem měla nudný týden a jdeme rovnou na to! :))


Jak si vybrat tu správnou a kvalitní čokoládu?

17. října 2014 v 19:57 | Elinda |  Co se jídla týče

Je úplně jedno, do jakého obalu je čokoláda zabalena. Jestli je to tabulka, pralinka, čokoládové figurky nebo lanýže. Záleží na to, z čeho je vyrobena. Pokud převažuje rostlinný tuk, nemůže být o čokoládě řeč. Náhražky čokolády se nejčastěji používají pro vánoční kolekce, které, přiznejme si to, většina z nás zbožňuje. Alespoň já. Jak se ale nenapálit a vybrat si dobrou a kvalitní čokošku? Stačí si jen přeíčst složení...



Lepíci s ovesnými vločkami

16. října 2014 v 15:34 | Elinda |  Sušenky, tyčinky, müsli
Název možná trochu matoucí, nicméně velice výštižný. Tyhle sušenky ( i když tak moc nevypadají, tak to opravdu jsou sušenky :D) jsem jinak zkrátka nazvat nemohla, protože vážně hrozně lepily. Proto jsou to takové patvary, protože dostat to těsto z prstů, to bylo fakt umění. Patlala jsem se s nima hrozně dlouho, ale výsledek byl skvělý. Když pominu tu bílou mouku, tak jsou i celkem zdravé. Já v tom beztak nevidím moc velký rozdíl a je mi nějak jedno, jestli jím věci z bílé nebo celozrnné mouky. Z těch celozrnných dobrot mám sice lepší pocit, ale jinak to moc nehrotím. Tak doufám, že vy taky ne a tyhle Lepíky si vyzkoušíte. A jestli vám ta bílá mouka opravdu tak vadí, klidně můžete použít celozrnnou. No problemo :)
Sušenky byly dobroučké. Sladké, vláčné, měkké a takové vydržely hned několik dní. Příprava vám možná zabere trochu víc času, ale já myslím, že to za to stojí. Ale jestli vám nebudou připadat nic moc extra, neřvěte pak na mě, že jste ztratili 2 hodiny svého drahocenného času k pečení těhlech nezbedů... :D Pravda, oni nejsou nějak chuťově zvláštní, ale mě prostě chutnali a doma všem taky. Tak proč se o to s vámi nepodělit? :))


Zeleninové lasagne

14. října 2014 v 17:57 | Elinda |  Hlavní jídla
Ať tu máme taky nějaký slaný a zdravější recept, když se to tu hemží jenom tučnými dezerty s hromadou cukru :D
Tyhle lasagne se objevily v jednom čísle Inspirace, ale už si nevzpomínám, v které. Bylo to už moc dávno :D Ale mám ten dojem, že jsem na ně slíbila recept a i když je tu pozdě, hlavně, že tu přece jen je!
Nebudu je zbytečně vychvalovat. Všichni víme, že se mi samozřejmě (tak jako všechno :D) moooc povedly, takže to nebudu zdržovat kecamao tom, jak výborné byly. To si ostatně můžete zjistit sami tím, že si je doma ukuchtíte. Byla by to pro mě pocta, že by někdo prubnul můj experiment. Zvlášť, když vůbec nedopadl špatně. Ale už dost té samochvály (ta prý smrdí, se říká :D) tady je ten receptík ;)