Srpen 2014

Inspirace z kuchtěníčka 4

31. srpna 2014 v 19:25 | Elinda |  Inspirace z kuchtěníčka
Ahojky, ta už tu máme neděli. Poslední prázdninová neděle a taky poslední prázdninová inspirace. Je mi hrozně, bojím se a nevím, co si mám vzít zítra na sebe :D Dneska jsem ani necvičila, jen jsem šla ráno běhat a poprvé jsem běžela delší trasu. Asi tak 45 minut něco okolo 7km, takže jsem si řekla, že už nic jiného dneska dělat nebudu. Stejně jsem na to ani neměla náladu. Celej den mám spíš deprese a snažím se nemyslet na to, co mě zítra čeká. Vážně mám strach. Ale nebudu tady zbytečně kecat. Jen mi zítra držte palce, ať to není moc velký propadák. Snad si hned neznepřátelím všechny spolužáky...
Noo nic. Tohle číslo se mi docela líbí. Snažila jsem se dávat si trochu víc záležet a zdobila jsem, jak nejlíp jsem uměla, tak si to užijte.


Čokošková čokobuchta

29. srpna 2014 v 19:53 | Elinda |  Koláče, buchty, muffiny, řezy, dortíky
To byl dneska den. Ráno se mi vůbec nechtělo jít běhat. Tak nějak jsem byla unavená ze včerejška a i když jsem večer odpadla už před jedenáctou, nějak jsem se nemohla dostat z postele. Brzy jsem se probudila, to jo, ale vstát už bylo horší. Ale zvládla jsem to a zaběhat si nakonec šla. A odpoledne se mi zachtělo na kolo. Nikdo neměl čas, takže jsem jela (zase) sama. Bylo hezky, svítilo sluníčko a ani nefučel vítr. První polovina jízda uběhla úplně v pohodě. Užívala jsem si to, protože jezdit na kole mě opravdu baví. Potom ale začalo poprchávat a já jsem maličko, malilinko zmokla. Né, dělám si srandu. Do oblečení se mi nasáklo tolik vody, že kdybych si doma stoupla na váhu, mám o 2 kila víc :D Přijela jsem úplně promočená od hlavy až k patě a s úplně rudým obličejem od toho, jak mě ty zlé kapky šlehaly přes obličej. Litovala jsem, že jsem si nevzala sluneční brýle, protože by mi aspoň nepršelo do očí a já bych je mohla mít normálně otevřený. Jenže takhle jsem se šklebila jako magor a stejně jsem viděla skoro prd. Když já ty oči prostě úplně otevřít nemohla :D No byla to fakt sranda. Jak já byla šťastná, když jsem konečně dojela k našmeu domu. Po horkém čaji a svačince už mi bylo líp a strávila jsem moc pěkné odpoledne hraním karet s rodinkou. Sice jsem se dneska chtěla podívat na nějaké učivo, abych nešla do školy totálně vygumovaná, ale nakonec jsem usoudila, že si ty poslední dny przádnin nebudu kazit nějakou školou. :D To byl stručný popis mého dne a teď zpět k článku.

Už tu dlouho nebyl recept na nějakou buchtičku, ne? :D Takže tady dnes jeden mám. Z těch receptů se fakt zblázním. Já vážně nevím, co dřív vydávat. Mám jich dost uložených a každým dnem...no, to přeháním. Tak 3x týdně mě napadají nové a já prostě nevím, jestli rovnou vydat ty nové a nebo napřed ty staré a až potom ty novější...Fakt nevím :D Tenhle recept je zrovna poměrně nový. Zrodil se v mé hlavě teprve před týdnem :D

Dvě slova. Naprosto božská! Né, vážně. Není na níc nic těžkého, a přesto je hroooozně dobrá. Jsem pyšná, že je to můj vlastní recept, i když by to asi napadlo každýho, protože je to vážně lehoučký. Ale mňamózní :3

Takto ta dokonalost vypadá :))

Tak jdem na to, ne?

Můj sportovní den

28. srpna 2014 v 19:57 | Elinda |  Něco z mého života
Ahoooj!
Jsem vážně ráda, že teď sedím a vím že po zbytek večera už nic jiného dělat nebudu. Dneska jsem na sebe vážně pyšná, protože se hýbala jako divá. A trošičku jsem se umírnila v jídelníčku. Aby taky ne. Bylo to za trest. Za včerejšek, protože jsem toho sežrala tolik, že ani nevím, co všechno :D Spucla jsem asi 20 sušenek co jsem den předtím na ten sraz napekla(pořád ale byly zdravější, než ty z obchoďáku a rozhodně chutnější), pila jsem samý ty hnusný sladký věci, pak tam byla nějaká zmrzlina, kuřecí na grilu s chlebem a horou hořčice a jako mega kalorická tečka nakonec opečený marshmallow mezi dvěma sušenkama s hořkou čokoládou. Takže výčitky jako blázen. Aspoň, že jsem si nevzala žádný ty slaný křupky a tyčinky. Popravdě, na to jsem ani neměla chuť.
Takže včera večer jsem si umínila, že dneska to všechno vysportuju. Takže ráno běh. Nechtělo se mi, cítila jsem se hrozně unavená, ale to byl pouhý klam, protože jsem věděla, že večer jsem doplnila tolik energie, že dneska bych toho mohla uběhnout 2x tolik. Z postele jsem se teda nějak vyhrabala, popadla oblečení a klíče a rychle odešla z pokoje, abych nevzbudila ségru. Oblíkla jsem se, nalila do sebe sklenici vody, trochu se protáhla a už se mi začalo chtít. Byla celkem kosa, zase mi po chvíli začaly mrznout ruce. Asi už brzo začnu nosit rukavice :D Ale běželo se mi krásně, vůbec jsem se necítila unavená a chvíli jsem přemýšlela, jestli si to nemám prodloužit. Nakonec jsem se na to vykašlala, protože jsem věděla, že mě čeká ještě hoodně dalšího pohybu. Doma jsem chvilku relaxovala, potom následovala snídaně, pak chvilku povalovačka a vyrazila jsem na hodinku na kolo. Byla mi zima, takže jsem si vzala mikinu a přes ní ještě tenkou bundu. Napřed to bylo dobrý, ale po 2 kilometrech mi začalo být hrozný vedro, ale nechtěla jsem prochladnout, takže jsem si tu bundu nechala. Přijela jsem mokrá a slaná, jako kdybych právě vylezla z moře :D Ale byla jsem spokojená. Energii jsem doplnila dobrým obědem a šla odpočívat k televizi. Když jsem si trochu odpočala, 20 minut jsem posilovala s činkama. Poté jsem musela k zubaři, takže jsem si tam teda zaskočila, abych se dozvěděla, že mám vážně krásný zuby, i když trošičku křivý :D Ale od čeho mám ty vyndavací rovnátka, že jo? :D
Následovala svačinka a potom menší uvažování, jestli půjdu cvičit nebo ne. Měla jsem to v plánu, ale najednou se mi prostě nějak nechtělo. Pohybu jsem přece měla už dost, ne? Ano, ale tolik pohybu mám úplně běžně a dneska jsem si přece chtěla dát do těla, ne? Představila jsem si, jak cvičím a jak Cassey ječí a přepadl mě takový příjemný pocit. Pocit těšení na pocit, který budu cítit, až budu cvičit :D Rozumíte, jak to myslím, ne? Zkrátka jsem šla a s chutí jsem se do toho pustila. Byl mi dobře, když jsem ukončila nějaký workout a pustila další a jela a jela a potila se a potila a za chvilku byla celá olepená od svých vlasů, které jaksi ještě nikdo nevyluxoval :D A než jsem se nadála, bylo to za mnou. Bylo mi to až líto, poslední dobou to vždycky uteče hrozně rychle a já si to ani neužiju. Ta 1h a 40min se zdálo jako nic a dokonce jsem se ani necítila na umření. Svalečky jsem uvolnila stretchingem a potom horkou sprchou a po 35 minutách si dala zaslouženou véču.
Je mi parádně. Cítím se jako královna! :D A výčitky ze včerejška jsou pryč. I když, to už byly po tom běhu... :D
Mám ze sebe opravdu radost a už se těším, jak si zítra ráno půjdu zaběhat. Jestli se teda probudím včas a jestli nebude pršet :D A taky se těším, až se budu koukat na ordinaci a až si lehnu do svojí měkké postýlky a budu spáááát!
Mám pocit dobře prožitého dne. Vždycky, když se třeba málo pohybuju a pak se celý den nudím a koukám na televizi, přijde mi ten den úplně zbytečný. Jak by řekla ségra: "Úplně zabitej.." :D Ten dnešní rozhodně zabitej nebyl.
Mám dobrý pocit a už se těším na snídani po běhání :D


A jak jste prožili dnešní den vy? Také se trochu víc pohybujete když někdy "ujedete" a nacpete do sebe něco nezdravého ve větším množství? Já i kdybych se rozhodla, že si udělám Cheat Day, pořád bych měla výčitky svědomí. Tomu se prostě neubráním a jenom sport mi pomůže se z toho dostat. Jak to máte vy? :)

Ovesné falešné kávenky

27. srpna 2014 v 15:39 | Elinda |  Sušenky, müsli, tyčinky
Falešné proto, že v nich není káva, ale Caro. Vlastně ani nevím, proč jsem ho tam dala. Nějak se mi chtělo :D Ale byly božšké. Chutnaly i bráchovi. Já to říkám pořád, že z ovesných vloček jsou nejlepší sušenky, ale nikdo mi to nevěří...dokud neochutná :D Tyhle se povedly. Jednoduché, rychlé a ukojily mojí neovladatelnou chuť na sušenky. Prostě mě po cvičení honila mlsná, tak jsem si šla něco dobrého upéct :D
Dnes už taky zacvično i vysprchováno a teď mě čeká sraz s od přístího týdne už bývalýma spolužačkama ze základky. No jo, musíme ještě pokecat a společně si pobrečet jak se bojíme do nových škol. :D


Inspirace z kuchtěníčka 3

24. srpna 2014 v 20:03 | Elinda |  Inspirace z kuchtěníčka
Krásný nedělní večer! Poslední hezká neděle, která mě v průbehu tohoto roku čeká :D Za týden touhle dobou rozhodně nebudu mít tak dobrou náladu. Dva měsíce utekly jako voda a už zase budeme muset do školy. A kdyby jen to. Letos nastupuju na střední, takže se třesu strachy jako ratlík, ale zároveň se hrozně těším. Bodejť by ne, jdu na gastronomii, to je obor mých snů :D Jen doufám, že to tam hned první den nějak nezvořu.
Ale nebudeme si teď kazit den. Máme ještě celý jeden týden, takže si ho pořádně užijeme. Já budu asi hodně cvičit, protože vážně nevím, jak na tom pak budu časově, takže si to musím vybrat dopředu. A taky budu hodně jíst a jídlo si zdobit. Příští neděli vyjde 4. inspirace, poslední prázdninová, takže musí být extra skvělá.
A mimochodem, nějaiým zázrakem jsem včera ráno vážila jen 56kg. Řekla jsem si, že je to dost divný, když jsem v pátek měla 57 a že se teda dneska zvážím znovu. Jenže pořád tam bylo 56. Nakonec jsem přišla na to, že seč jsem to ráno byla běhat, vypila jsem předtím i potom korbel vody, takže na váze to být vidět nějak muselo. Navíc byly v pokoji zatažené žaluzie a já na tu váhu trochu blbě viděla. To taky mohlo mít vliv. Mám sice brýle na dálku, ale nenapadlo mě, že je potřebuju jenom abych si dohlídla k nohám :D Každopádně jsem z toho strašně šťastná. Několik týdnů jsem se nemohla hnout z 57,5 a pak mám najednou během jednoho týden jenom 56kg. O to jsem ani nestála :D Míň už mít teda nechci, teď se pořádně pustím do budování svalů :D
Dost řečí a tady je 3. díl. Užijte si ho :))


Snídaně v podobě Ovesné kaše od Emca. Já si tedy radši dělám vlastní, ale chtěla jsem vyzkoušet nějakou tu instantní. To jsem ale nepočítala s tím, že mi mamka koupí rovnou 4 krabice :D Ale co, nejsou špatné, jen trochu moc sladké, na to nejsem zvyklá, ale i tak mi moc chutnají. Tady to je jablečno-skořicová kašička. Doprostřed jsem si kydla trochu jogurtu, nakrájela si k tomu ještě jablíčko, přihodila pořádnou nálož oříšků a nebyla bych to já kdybych si to neposypala skořicí. A na odzobu ještě lžička rybízové marmeládky od babičky :)

Špladový chlebík

23. srpna 2014 v 19:33 | Elinda |  Ostatní recepty
Miluju ho. Nejlepší chleba, co jsem kdy jedla. Chi ho jíst pořád a pořád až do smrti :D I když to zezačátku vypadalo, že se vůbec nepovede, jelikož těsto dlouho nechtělo vykynout a když konečně vykynulo a já ho přesunula na plech, rozteklo se, jako kdyby bylo na buchtu a vznikla spíš taková placka. Naštěstí jsem měla záložní plán, totiž upéct ho v chlebíčkové formě. Na co jí mám, že jo? :D
Jdem na to. Pokud milujete chleba tak jako já, tak tenhle vám vřele doporučuji. Krásně vypadá, nádherně voní a úžasně chutná! Prostě je to ten nejdokonalejší chleba na světě.


Oříškové nákupy

22. srpna 2014 v 19:01 | Elinda |  Nákupy a novinky
Zdravím vás!
Dneska jsem úplně šťastná. To proto, že když jsem si ráno stoupla na váhu, konečně tam bylo rovných 57 kg. Byla jsem nervóní z toho, jak mi to několik týdnů kolísalo mezi 57 a 58 a chtěla jsem, aby se to konečně ustálilo. A dneska to konečně vyšlo. Teď už nějak nepočítám s tím, že by ta váha ještě klesla. Stejně spíš už teď chci tvarovat, než hubnout a 57kg na 171 cm mi přijde tak akorát. Takže jsem spokojená.
A teď k nákupům.Včera jsem si doběhla do obchůdku se zeleninou, kouknout se, jestli by tam pro mě neměli nějaká semínka, nebo oříšky. Oříšků tam měli strááášně moc. Para, vlašský, mandle, lískový, arašídy, kešu, pekanové. Pražené, solené, v čokoládě, i přírodní, každý by si tam vybral to svoje. A navíc spoustu sušeného ovoce. Třeba plátky ananasu, nebo sušené fíky, které si tam určitě zajdu koupit. Já jsem tam ale šla za určitým cílem. Koupit si arašídy, protože jsem měla v plánu ten den konečně udělat to arašídové máslo a doma jsem jich měla jenom pár, takže jsem chtěla, aby mi zbyly i nějaké jen tak na mlsání. Když už jsem tam byla, přibrala jsem trochu vlašáků, které jsem neměla už věky. A cena? Dohromady to stálo jen 41 korun. 21 bylo za vlašáčky a 20 za arašídy. Bylo jich 150g! Dvacka za 150g? Kdo by to nekoupil? Rozhodla jsem se, že to je to místo, kam si budu pravidelně chodit nakupovat. Měli tam i nějaká semínka. Lněná a sezamová, myslím. Už se těším, až mi dojdou zásoby (což asi hned tak nebude, protože toho mám doma požehnaně, plnou krabici od bot :D), abych si tam mohla jít něco koupit. Konečně jsem našla místo, kde seženu, co chci. Předtím jsem byla v Penny a tam sice měli asi 5 druhů arašídů, ale všechny pražené a solené, takže jsem odcházela pěkně naštvaná, že tam neprodávají oříšky i pro normální lidi. :D

A co na pouti?
Nevěřila jsem, že bych si u pouťových stánků mezi všemi těmi perníky, kokoskami, turekými medy, pendreky, ledovými tříštěmi a cukrovými vatami, mohla něco vybrat. Ale i tak jsem se zastavovala u stánků, kde jsem zahlédla oříšky. Jakmile jsem zahlédla slovo pražené, solené a nebo v čokoládě, stánek pro mě neexistoval. Pak jsem ale našla jeden, kde měli i spoustu normálních oříšků. Takže jsem si hned s radostí něco nakoupila.
A copak jsem si tam teda koupila dobrého?


Napřed jsem si koupila jenom para ořechy a oříškovou směs. Dlouho jsem se ale rozhodovala, jestli si mám vzít i exotickou směs sušeného ovoce, takže mi jí ta milá prodavačka trošku přihodila k té oříškové směsi :). Když jsem přišla domů a oříšky zvážila, zjistila jsem, že je to celkem výhodný(rozhodně výhodnější než v předražené Zdravé výživě), takže druhý den jsem si tam došla ještě pro kešu, moje nejoblíbenější oříšky, a kustovnici čínskou, neboli goji. Konečně jsem ji ochutnala a musím říct, že jsem se do ní zamilovala hned při prvním soustu.

Para.

Kešu, ze kterých někdy plánuji udělat máslíčko (samozřejmě jěnom z části :D)

Goji :3

A tady oříšková směs spolu s tou exotickou. Zatoulal se tam taky jeden lískový oříšek v čokoládě :D Asi tam spadnul, když je prodavačka někomu nandavala :D Dřív jsem si myslela, že sušený banán nemám ráda, ale v poslední době zjšťuju, že je šíleně dobrej!

Tohle jsem nalezla v té směsi. Je to para ořech slepený s kousek kokosu. Vypadalo to jako houbička a já jsem to prostě musela vyfotit :D


A na závěr moje zásobičky oříšků, semínek a sušeného ovoce. Není tam vidět všechno, takže vám napíšu, co jsem si za posledních pár týdnů nakoupiala. Jsou tam tedy ty oříšky z pouti a ze zeleniny, potom ještě Bio arašídy ze Zdravé výživy, pšeničné klíčky a slunečnicová semínka také ze Zdravé výživy, potom sušené Mago a dole se ještě krčí poslední oříškový balíček z Lidlu. Kešu s brusinkami, mám ten dojem. To jsem s nimi rychle zatočila, na to, že byly čtyři :D
Připadám si jako magor, když jdu ráno na snídani a tahám sebou tuhle krabici, protože ještě nevím, co si budu chtít dát.
Vyberu si vždycky až podle jídla, které si dám. A pak zase hezky krabičku zavřu a odnesu zpátky do pokoje do skříňky :D

To bylo pro dnešek vše. Jak jste na tom vy a oříšky? Nakupujete je rádi? Já je kupuju nejradši ze všech potravin. Mnohem víc než si vybírat oblečení, což bych asi měla občas udělat, mě baví si vybírat oříšky :D Máte doma taky nějakou zásobičku? A kam je chodíte nakupovat? :))

Kynuté popouťové koláče s drobenkou

21. srpna 2014 v 18:59 | Elinda |  Koláče, buchty, muffiny, řezy, dortíky
Ano, jsou popouťové, protože pouť byla o víkendu a já je upekla v úterý spolu s tím špaldovým chlebem, když už jsme měli tolik droždí a já stejně musela čekat, než to vykyne. A že se teda povedly. Musím se pochválit :D Nebojte, žádná koláčová přežíračka nebyla, ale přece musím ochutnat, co sama upeču, ne? Dala jsem si dva ke snídani, abych ochutnala od každého druhu a víc ani ťuk. 2 mi bohatě stačily na to, abych zjistila, že jsou naprosto dokonalé :) A navíc provoněly celou kuchyň. Hlavně ten upečený tvaroh :3 Z toho na mě šly až mrákoty, jak to vonělo :D Můj bože, jak já se těším, až se konečně ségra vdá a já jí je upeču na svatbu :D Těsto sice zezačátku zlobilo a nechtělo vykynout, ale pak jsem ho položila na sporák, protože jsem v troubě pekla zrovna ten chleba, takže nahoře bylo krásné teplíčko, a jak se najednou pěkně nafouklo. :) Byla radost s ním pracovat.

Ten maličký nahoře je můj nejoblíbenější :D Udělila jsem mu titul krále, protože je nejroztomilejší a je z úplně posledního zbytečku těsta. Zaslouží si čestné místo úplně na vrchu. :))

Inspirace z kuchtěníčka 2

19. srpna 2014 v 8:37 | Elinda |  Inspirace z kuchtěníčka
Dobré ránko, tak jak jste se dnes vyspali? Já jsem vzhůru zase už od sedmi. Přemýšlela jsem, jestli mám jíz běhat, ale nakonec se mi do té zimy nechtělo. Dneska mám stejně v plánu se pořádně zapotit při cvičení a hned potom mě čeká odpoledne plné pečení. Měa jsem v plánu udělat jen ten chleba, ale mamka na něj nakoupila až moc droždí, takže ho musím na něco použít. Udělám kynuté buchty, které jsem už jednou dělala a byly šíleně dobrý. Akorát mě napadlo, že se s tím nebudu tolik patlat a místo buchet udělám koláčky a nebo šátečky. Ať je nějaká změna. :D
Ale teď zpět k tomuto článku. Zjistila jsem, že fotit jídlo mě hrozně baví a tudíž ty fotky chci někam dát, když už udělám minimálně 5 snímků od každýho pokrmu, který jím. A jelikož ty fotky musí nějak pěkně vypadat, tak se učím jídlo trochu zdobit a pořád hledám vhodný místo, kde ho můžu fotit, protože se mi zdá, že u nás doma prostě není místo, kde by na to bylo dobrý světlo :D Každopádně jsem se už naučila, že když je čas na svačinu, musím jít o 15 minut dřív, abych si to stihla hezky nachystat a nafotit. Někdy jsem na sebe docela pyšná a je mi až líto, to jídlo sníst. I když proti některým blogerkám jsem v tomhle amatérka, tak se o to s vámi stejně podělím. Časem se to snad ještě trochu zlepší a já možná najdu místo, kde se mi konečně bude líbit osvětlení :D

A začínáme snídaní, ať to máme hezky popořádku :)
Trošku lehčí tiramisu z mini bébéček, připravené večer před. Na takové dietnější je spousta receptů, ten můj je podobný. Jednoduchý, ale dobrý! Recept přidám. Chvilku jsem přemýšlela, že do jogurtu přidám trochu vanilkového pudinku, aby se to pak dalo vyklopit, ale nakonec jsem se rozhodla, že to raději nechám bez vanilky a budu to jíst pěkně z kelímku. Pudinkové tiramisu vyzkouším příště :) K tomu švestičky a už jsem si pochutnávala :))

Uděláme 1000 dřepů?

17. srpna 2014 v 21:26 | Elinda |  Co se cvičení týče
Krásný nedělní večer!
Není nic lepšího, než si naprosto spokojená po cvičení a vysprchování medovým sprcháčem, dát dobrou večeři a zalézt si s notebookem a peřinkou do křesla k televizi. Svalečky na nohou příjmně bolí, ale po dneším cvičení to opravdu není.
Včera jsem dlouho přemýšlela, jestli tohle video s Cassey mám prubnout, nebo ne. Říkala jsem si, že to musí být hrozně těžké. 1000 dřepů? To přece nemžu zvládnout. Zvlášť, když jsem viděla všechny ty podivné způsoby, jak je Cassey dělá. Jenže to video tam na mě pořád vyskakovalo až jsem si tedy v pátek řekla, že to teda zkusím. Když to nezvládnu, tak se přece nic neděje, ne? Popravdě bych ale byla šíleně naštvaná, kdybych to někde v půlce vzdala. Vždycky jsem naštvaná, když nějaký workout nedokončím.
Ale tohle jsem dokončila.
V sobotu jsem měla v plánu si jít ráno zaběhat, ale pršelo, takže jsem si šla jenom na 15 minut zaskákat přes švihadlo. To bylo fajn. Neskákala jsem už hrozně dlouho, takže mě to docela bavilo. Ale ke konci mě začalo tak šíleně píchat v boku. Takovou bolest jsem už dlouho nezažila, dokonce ani když jsem šla poprvé běhat. Už jsem skoro zapomněla, jaké to je. A doufám, že na to i brzy zapomenu. Bylo to fak hrozný. Bolelo to ještě asi půl hodiny potom, ale dobrá snídaně to spravila :D
To sem ale teď nepatří. Jelikož od večeře zbylo ještě spoustu jídla, nemusela jsem vařit s mamkou oběd a tudíž jsem měla volné dopoledne. Tak proč to nevyužít ke cvičení? Před obědem mám stejně nejvíc energie a myšlenka volného a prováleného odpolka mě docela lákala.
A tak jsem se převlékla do cvičebního, trošku se protáhla, pustila si k tomu televizi, abych nemyslela jen na Casseyin hlas a tu bolest a šlo se na to!
Na notebooku jsem si našla video a začala jsem.
První 2 stovky jsem zvládla v úplně pohodě, ale když pak začala vykopávat dozadu a do stran, začala jsem být dost zadýchaná. Stehna jsem vůbec necítila, jen trochu zadek, ale vážně mě to celkem vyčerpalo.
Jenže jsem měla už 400!
Při dalším stylu dřepů jsem si trochu odpočinula, takže dál už to nebyl takový problém. Potom to ale byly dřepy na špičkách a z toho mě začaly trošku bolet lýtka. Ale nebylo to tak zlé. Ovšem při žabích dřepech, které následovaly, se ta bolest znásobila a lýtka začala dost pálit.Potom byly na řadě dřepy na jedné noze. Ty podle mě nebyly tak zlé. Až na to, že jsem se občas zakymácela, mi to šlo dobře a ani to tolik nebolelo.
Další stovka byla taky v pohodě. Dřepy s rozkročenýma nohama s rukama za hlavou. To uteklo jako voda a přišla na řadu poslední stovka.
Byla jsem táák šťastná, že jsem se do toho vrhla až s radostí. Byly ale hrozně, hrozně zdlouhavé! Myslela jsem, že to snad nikdy neskončí. Ale nijak extra těžké nebyly. Já jsem spíš myslela na to, jak mě z toho válení po zemi bolí kostrč. Mám ji nějak vystouplou a když dělám něco takového dlouho, tak se tam trochu odřu. Takže až na mírně sedřenou kůži mi nic nebylo.
Když jsem to dokončila, byla jsem na sebe strašně pyšná a hned jsem se šla všem pochlubit :D Taky jsem měla, proč. 1000 dřepů? Zní to jako nereálný, ale jde to. Asi to nebudu cvičit každej tejden, ale někdy za měsíc si to ráda zopakuji. Alespoň zjistím, jestli se mi od té doby zlepšila kondička. :)

Dneska ráno jsem se probudila s bolestí nohou. Někdo by řekl, že je to příšerný, ale mě se ta bolest líbí. Mám tak ze sebe mnohem lepší pocit, když cítím to pálení. Nejvíc mě asi bolí vnitřní strany stehen. Ty cítím, i když sedím :D Ale stehna trošku bolí jen při chůzi a stejně tak zadek. Alespoň je vidět, že ty vnitřní strany stehen je třeba ještě posílit.Divím se sama sobě, že jsem s tou bolestí šla cvičit, ale zrovna dneska se mi hrozně chtělo! A zrovna dneska mě to šíleně bavilo a cvičila bych klidně ještě déle než obvykle.
Zítra si za odměnu dám od cvičení klid. Když se ráno vzbudím dřív jak v osm, tak si půjdu zaběhat a odpoledne vyrazím někam na kole. Byla jsem naposledy ve čtvrtek a už mi to chybí :) Můj další plán je zítra konečně upéct špaldový chleba, na který se chystám už od té doby, co jsem si koupila ve Zdravé výživě (to, že takový obchod ve městě máme, jsem zjistila teprve nedávno :D) tu předraženou špaldovou mouku. Tak doufám, že bude stát za to. A taky si udělám musli, už tam je jen jedna mini porcička a jelikož je to nejlepší musli na světě :D tak ho pořád musím mít zásobu. Domácí je prostě nejlepší :))

Zpět k dřepům. Co vy? Zkoušely jste toto video? A nebo jen přemýšlíte, jestli do toho jít? Já myslím, že zkusit to určitě můžete. Když to nedokončíte, nic se nestane, ale za pokus to stojí. Když to nezvládnete teď, tak za pár týdnů se to třeba už povede. A ten pocit po dokončení rozhodně stojí za to! ;)) Všichni doma se mě ptali: Jseš si jistá, že uděláš 1000 dřepů? Nebyla jsem si jistá, ale udělala jsem je. Uděláte je taky? :))


Tady je video, kde Cassey všechny cviky představuje. Tak na to mrkněte a zvažte všechny pro a proti. Jediný proti je, že vám to zabere 45 minut vašeho času. Pokud teda neberete jako proti i bolest nohou :D