Znovu a jinde

26. února 2015 v 18:59 | Elinda |  O blogu
Ahojky!
Já tedy nevím, jak vy, ale mě už opravdu nehorázně štve, co mi ten blog poslední dobou provádí. Já vážně nemám čas ani náladu řešit nějaké jeho móresy a vztekat se u toho, jak zase nefunguje. A proto jsem dopěsla k rozhodnutí. Přestěhuji se na blogspot. Už na to fakt nemám a blogspot snad funguje lépe, než blog.cz. Nebudu lhát, už o tom přemýšlím dlouho, ale nechtělo se mi do toho, když jsem k tomu neměla žádný důvod. Teď už ho ale mám a myslím, že je dost vážný. Dobře, je to i kvůli tomu, že blog.cz už není v módě a mě nebaví být jediná, kdo ho má :D Takže tak. Začnu tam znovu a snad i trochu líp. Akorát teď potřebuji nějaký čas, abych si tam zvykla a všechno to tam upravila. A samozřejmě tam plánuji přenést všechny články. Docela masakr, ale mě by bylo líto, kdyby tam nebyly. Přece je nemůžu nechat tady zaniknout, no ne? Dobře, možná ne úplně všechny. Ale určitě recepty, inspirace a pár dalších článků, co se docela vydařilo (těch zase tolik nebude, že :D)
Doufám, že mě budete rádi sledovat i tam a bude se vám můj nový blog líbit.
Sice jsem měla v plánu vymyslet nějakou inteligentní adresu (ne jako tu debilitu, co mám teď), ale ani tentokrát se příliš nezdařilo a vzešlo z toho to, co z toho vzešlo :D


http://because-i-love-food-and-fitness.blogspot.cz/


Krása nesmírná, že? :D Takže prosím o chvíli strpení, protože zatím se tam absolutně ale absolutně vůbec nevyznám a nevím, jestli u toho vydržím sedět 2 hodiny a zkoumat, jak to celé funguje. Ale snad na to časem přijdu a pro vaše dobro doufám, že to nebude trvat moc dlouho :D
Děkuji za přečtení a pochopení a budu se moc těšit, až mě přijdete navštívit tam :)
A držte mi prosím palce, ať se ovládnu a nefláknu se kladivem do hlavy :D Až budu mít všechno, co se týče blogu i života vyřešeno, očekávejte jeden dlouhatánský článek, protože já myslím, že budu mít o čem psát.
Mějte se zatím moc krásně :)
 

Místo jídla kecy+vysvětlení+omluva

22. února 2015 v 17:23 | Elinda |  O blogu
Ahojky!
Hrozně se vám omlouvám, ale dneska Inspirace z kuchtěníčka nevyjde. Ani nevíte, jak mě to mrzí, ale stala se moc nepěkná věc.
Článek jsem měla rozepsaný, stačilo už přidat jen několik fotek z víkendu, jenže bohužel mi nešly nahrát. Prý jsem překročila diskovou kvótu a abych mohla dál nahrávat, budu muset nějaké starší fotky vymazat. Ok, ok. Takže jsem včera hodinu strávila tím, že jsem hledala vymazávala fotky, které nejsou až tak potřebné.
Jenže ono to nešlo ani potom. Absolutně jsem to nechápala, protože jsem jich vymazala celkem dost. Ale řekla jsem si, že se to třeba nějak spraví a další den už to poběží normálně.
Neběželo.
Byla jsem šíleně vytočená a zkusila vymazat pár složek. Nic. To už jsem se ale opravdu nas*ala a ve vzteku si smazala celou galerii v domnění, že potom už to prostě bude muset jít! Ale prd, i když je galerie úplně prázdná, pořád mi to tam píše tu kravinu s diskovou kvótou.
Jsem fakt neuvěřitelně vytočená a vynervovaná. Jako by nestačilo, že mám dost svých problémů, ale ještě mě musí štvát blog. Já teď blázním úplně ze všeho a i sebemenší kravina mě hrozně rozladí. Někdo něco řekne, něco se stane a já už mám pocit, že je všechno k ničemu a že se půjdu někam zahrabat, protože to přece nemá cenu.
A abych to měla ještě těžší, tak mi zmizely i ty obrázky, co už jsem měla vložené v tom článku. A všechny obrázky z rozepsaných článků, protože jsem je přece já kráva všechny vymazala. Původně jsem měla v plánu vydat alespoň tu zkrácenou verzi a tamto zkusit nějak vyřešit později, ale když jsem zjistila tohle, tak jsem už vážně myslela, že mě klepne.
Zkoušela jsem ty obrázky teda aspoň zkopírovat a vložit do článku, ale pak mi to pro změnu psalo, že článek nesmí být delší než 4000 znaků. A to i přestože jsem tam vložila jenom jeden jedinej. Takže fakt nevím, co s tím budu dělat.
Nemám ponětí, jestli je to nějaká vada blogu, nebo co, ale nemám na to nervy. Celej den se nervuju ze školy a návštěvy psycholožky a tohle mi zrovna moc nepomohlo.
Já vím, pro někoho možná prkotina, ze které bych si neměla dělat hlavu, ale já si z toho hlavu dělám. Dělám si hlavu úplně ze všeho a i kvůli těm nejměnším maličkostem se klidně začnu trápit.
Zase už mi stoupá chuť na sladké. Opravdu bych nejradši šla dolů do kuchyně a vyžrala celou špajzku. Stejně ale vím, že to neudělám, protože jsem se už prostě naučila ovládat. Jsem si ale naprosto jistá, že kdybych si chtěla dát třeba jen řádek čokolády, snědla bych ji celou a pak klidně ještě pokračovala.
Dneska mi vůbec není dobře. Všechno už to na mě zase začíná padat. Škola, jídlo, cvičení, to trapný učení, který nejspíš stejně bylo úplně zbytečný, protože by byl zázrak, kdyby si učitelky vzpomněly, že jsme vlastně měli psát, a teď už i ten pitomej blog. Bože proč? Proč nemůže fungovat aspoň něco?
Nemám na to se dneska ještě pokoušet to nějak vyřešit. Jsem unavená, vyčerpaná a nemám na nic sílu. Fyzicky ani tak ne, cítím se naopak celkem fajn. V posledních dnech mě cvičení hodně bavilo a zítra budu mít opět rest day. Ale moje nervy to nezvládají. Žádná novinka. Mám ale strach, že se to ještě víc zhorší. Od zítřka zase do školy, zase sebelítost, deprese a mnohonásobná chuť se přežrat + samozřejmě absolutní nechuť cvičit. To bude vážně úžo, jestli takhle dopadnu.
Ještě jednou se vám moc omlouvám, snad to pochopíte. Nevím, kdy ten článek vyjde. Pokud se blog rozhodně umoudřit a laskavě mi dovolí nahrát apsoň pár fotek, tak se tu doufejme brzy objeví. Pokud ne, vyhodím notebook z okna a pak vyskočím za ním...Dobře, to zase ne :D Ale vzteklá budu určitě a ten notebook možná vážně poletí, i když za to chuděra nemůže. I když, kdo ví...třeba mě zase pokouší, mizera jeden.
Už se s vámi raději rozloučím, abych se nerozepsala ještě víc. Pokud jste si to vůbec dočetli, tak vám moc děkuji. Mějte se moc krásně!

P.S:Jak se těšíte na Americký týden? Já šíleně! Už jsem si pozorně prohlédla leták a napsala mamince dlouuhý seznam toho, co mi má koupit. A taky jsem se smířila s tím, že mi teď nejspíš nastane takové malé přibírací období :D

Když se týden s týdnem sešel č. 2

20. února 2015 v 15:55 | Elinda |  Něco z mého života
Ahoj!
Je pátek a to znamená opět takové menší (takže zase sloh :D) shrnutí toho, co jsem od minulého týdne zažila (takže skoro nic:).
Tento týden jsem měla prázdniny, ale místo toho, abych si je užívala, jsem byla celou dobu spíš taková smutná, nervózní a do ničeho se mi nechtělo.
V sobotu to bylo ještě docela fajn. Měla jsem rest day a tak jsem si užívala jídlo a odpočívala. A taky se hrozně nudila. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, protože ségra se v pokoji učila a mě se tam tím pádem vůbec nechtělo být. Takže jsem šla brnkat na klavír nějaký svoje vymyšlený kravinky a pak si upekla ty medové koláčky, o kterých jsem se už zmiňovala a na které tady už brzy bude recept.
V neděli jsem měla docela radost, protože jsem si udělala prezentaci do školy, cvičila jsem a začínala jsem se těšit na volný týden.
Jenže rozhodně jsem ho neprožila tak, jak bych si přála.
V pondělí jsem se byla podívat na tom gymplu. Mám z toho hrozně smíšené pocity. Vůbec nevím, co si teď mám myslet. Všichni mi pořád říkají, jaké mám štěstí, že chodím na školu s oborem a že jsem nešla na ten gympl, protože všichni, kdo jdou na gympl toho pak prý strašně litují. Pořád mi tohle někdo cpe a pořád se mě někdo ptá na mojí školu. A já už nevím, co mám těm lidem říkat. Když si představím, že bych musela všem kolem vysvětlovat, proč chci přejít a proč se mi na mé současné škole nelíbí, mám mžitky před očima. Popravdě jsem se ta necítila moc dobře. Ale to já se asi nebudu cítit v žádné škole. Prostě tam cítím takový ten "školní" pach a z toho jsem hrozně nervní. Absolutně netuším, jestli se mi tam vlastně chce. Nevím, jestli se mi chce začínat znovu od prváku, seznamovat se s novými lidmi a všem okolo pořád dokola říkat, proč že jsem to přestoupila. Navíc mám strach, že to tam nebudu zvládat a samozřejmě je tu i pravděpodobnost, že se mi tam bude líbit ještě míň, než v téhle škole. Jenže potom už asi nepůjde tu školu znovu změnit.
No prostě nevím. Mám strach, ale snažím se na to raději nemyslet. Zkrátka si zkusím ty přijímačky a pak se uvidí, co bude dál.Popravdě jsem z toho pak celé pondělí byla tak trochu v depresích, protože jsem si zase uvědomila, jak je to všechno složité.
V pondělí jdu poprvé za paní psycholožkou, z čehož mám taky trochu strach, ale zároveň jsem ráda, že tam konečně půjdu a budu se moct pořádně vypovídat nějakému odborníkovi. Nevím, co si od toho slibuji, ale doufám, že mi aspoň trošku pomůže, protože já teď vážně totálně nemám ponětí, co bude dál.
Skoro celý týden se cítím celkem mizerně a přeji si jediné. Jít se přejíst sladkostmi. Někdy potom opravdu toužím naprosto šíleně, ale zatím jsem to ještě neudělala. Ale docela se provokuju. Například tak, že si otevřu sklenici arašídového másla a čuchám si k němu :D To samé dělám i s nějakým jiným jídlem. Ani nevím proč. Asi zkouším, co vydržím.
 


Střípky z kuchtění 2

19. února 2015 v 15:56 | Elinda |  Střípky z vaření
Hezký den vám všem!
Taky je u vás tak pěkně slunečno? U nás celý den svítí sluníčko, ale bohužel šílená zima je pořád. Alespoň mě :D Je to skvělá příležitost jak využít zimní pletenou čepici s kšiltem. Nezmrznou vám uši a zároveň vám sluníčko nesvítí do očí :D
Myslím, ža tohle tady už dlouho nebylo, ale mě osobně se ten nápad líbí. Některá jídla totiž jsou buď to moc jednoduchá a nebo ne až tak zajímavá, abych sem na ně přidala recept a nebo jsem ho zkrátka zapomněla ( což, přiznejme si, se stalo ve většině případů :D ), a proto tahle rubrika vznikla. Abych vám ukázala, jak si tak doma v kuchyni improvizujeme a co z toho vzniká a také ty pěkné fotky jídla. Protože na jídlo se moc hezky kouká a byla by škoda se o ně nepodělit :)


Ovocný koláč z ovesných vloček s arašídovou drobenkou

17. února 2015 v 18:42 | Elinda |  Koláče, buchty, muffiny, řezy, dortíky
Protože o nemoci byla nuda a protože na blogu je strašně "málo" receptů, tak dnes pro vás mám jeden na takový jednoduchý, mooooooooc moc dobrý a kupodivu i zdravý koláček. Žádná mouka, vejce, ani cukr. Koláček se skládá jen z několika málo ingrediencí, které nikomu normálnímu nemůžou doma chybět :D Dokonce i já je doma měla a to bylo prosím před velkým nákupem, kdy jsme měli lednici i špajzku vyrabovanou :D K upečení tohoto ovesného koláče vám stačí opravdu málo, ale věřte mi, že výsledek bude stát za to :)



















Inspirace z kuchtěníčka 27

15. února 2015 v 19:37 | Elinda |  Inspirace z kuchtěníčka
Ahojda!
Tak jakpak se máte takhle při nedělním večeru? Já přesto, že zítra (a i celý zbytek týdne) do školy nejdu, protože mám prázdniny, tak se cítím tak nějak divně. Pořád myslím na školu a na to, co bude a na psycholožku, teď už i na ten gympl...Zítra se tam jedu podívat a jsem z toho nervózní. Mám strach, že se mi tam nebude líbit. A ještě větší strach mám z toho, že se mi tam líbit bude a strašně tam budu chtít, ale nakonec se tam nedostanu. No, uvidíme. Nebudeme dělat předčasné závěry.
Dneska mám za sebou krásný workout, do kterého se mi ale moc nechtělo a to i přesto, že jsem včera měla odpočívací den. Jsem asi jediná, kdo je po restu ještě víc unavenější než předtím :D (a taky asi jediná, kdo jí při restu 2x víc :D). Ale dneska bych místo toho cvičení šla opravdu raději spát. Ale během workoutu to ze mě zase opadlo a šlo mi to jako po másle. Takže jsem teď celkem spokojená, sedím v posteli a užívám si nicnedělání. Dokonce jsem byla tak aktivní, že jsem si dneska připravila i něco do školy. To jsem dobrá, co? :D A asi tu školu budu o prázkách dělat trošku víc. Ne snad kvůli mojí současné škole, ale spíš kvůli té budoucí potencionální. Ano, tady aspoň vidíte, jak moc se tam chci dostat, že jsem kvůli tomu schopná se učit celé prázdniny. Vím, že mám naději, tak to chci zkusit a udělat proto co nejvíc :)
Teď už ale dost tohohle trapného vykecávání a pojďme se společně mrknout na to, co jsem během týdne spořádala.


Když se týden s týdnem sešel č. 1

13. února 2015 v 21:06 | Elinda
Ahoj, ahoj, ahoj!
Všechny vás moc zdravím a hrozně se omluvám za to, že jsem tady od neděle nebyla. Sice jem neměla moc času, ale zase tak vytížená, abych se vůbec nemrkla na blog jsem nebyla. Důvodem mojí nepřítomnosti bylo to, že mi na notebooku nešel intrnet a já vůbec nemohla přijít na to, proč. Tohle se mi už jednou stalo a vyřešit to stálo hodně přemýšlení jednoho počítačového experta. Ale nakonec v těch ovládacích panelech něco našel a spravil mi to. Myslela jsem si, že se mi teď stalo znovu to samé, protože připojená jsem byla, ale stránky se mi zkrátka nenačetly. Trošku zvláštní je, že jako jediné mi fungovalo Youtubko :D To bych byla hodně naštvaná, kdyby mi nešlo, protože youtubko já potřebuji minimálně 5x týdně, vy víte proč :D Můj notebook asi ví, co mu jsem schopná provést, když se mi youtube nenačte. Jednou se mi seknul uprostřed cvičení a ani po 20 minutách se nerozběhl. To jste měli vidět ten mazec, co následoval :D Asi už to, chuděra, znovu zažít nechce. No nenazvala jsem ho tenkrát zrovna moc hezky :D Ale zpět k tomu internetu. Včera večer jsem se znovu naštvaně pokoušela s tím něco udělat a hle, když už jsem se smířila s tím, že internet prostě nepůjde a chtěla počítač vypnout, můj milovaný notebooček (kdyby vás to zajímalo, tak se jmenuje Bambulka :D) mi oznámil, že se by jako bylo fajn, kdyby proběhla aktualizace a konfigurace. A když jsem to teda udělala, internet začal fungovat. Sakra, Bambulo! Taky si mi o tom mohl říct dřív, ušetřila bych si nervy a námahu zjišťovat, co s tebou je. A taky tohle vysvětlování :D
Dobře, dobře, to by bylo k tomu, proč jsem tady nebyla. Teď dál.
Napadlo mě, že by vůbec nemuselo být špatné, abych tady jednou týdně napsala něco o tom, co zajímavého se za ten týden událo a tak. Myslím, že je to lepší, než tím kazit některé články. Takhle všechno, co mám na srdci, shrnu do jednoho článku. Bude to dobré pro mě, že se vypovídám a svěřím a i pro vás, protože se o mě alespoň něco dozvíte a přečtete si to všechno pěkně při jednom.Vlastně takový deníček, dá se říct?
Zároveň bych do těchto článků ráda psala i něco o mé stravě a cvičení, vždycky jen tak orientačně, jak jsem jedla a jak cvičila a jestli na sobě pozoruju nějaké změny, nebo jestli jsem si nějak neupravila stravu, či cvičební plán. Také mě napadlo, že bych vám sem vždycky napsala jeden svůj jídelníček a jeden svůj "cvičebníček" :D
A začínáme dneškem. Ale když vidím, jak je ten článek už dlouhý, tak nevím, jestli vůbec budete mít vůli si tohle přečíst :D No, uvidíme.

V pondělí jsem byla po 14 dnech znovu ve škole. Přiznám se, bála jsem se, jak to celé zvládnu a popravdě jsem tak trochu očekávala, že na tom budu hodně špatně. Právě proto mě tak překvapilo, že jsem byla docela v pohodě. Ne, že bych se snad radovala z toho, že v té škole jsem, ale tak nějak jsem se rozhodla to tam prostě vydržet a snažit se moc nevnímat okolí. Utíkalo mi to tam šíleně pomalu a už od první chvíle strávené tam, jsem si přála jet domů. Ale bylo to takové jiné, než před tou nemocí. Lepší, řekla bych. Žádný třas, ani těžké dýchání, ani bití v hlavě. Dokonce jsem ani nebrečela v kabince na záchodě. Velký úspěch. Teď, ke konci týdne už to bylo sice malinko horší, ale pořád to v rámci mezí šlo. Že by pomalé smiřování...? Ne, tak to fakt ne :D Spíš si myslím, že to bylo tím, že dnes mi začínají prázdniny. A taky kvůli tomu, že už jsem konečně cvičila a ozvaly se moje endorfinky. Takže jsem tam asi přežívala jenom kvůli tomu. Kdybych to měla shrnout, tak můj týden vypadal nějak takhle:

Inspirace z kuchtěníčka 26

8. února 2015 v 19:27 | Elinda |  Inspirace z kuchtěníčka
Ahojda!
Nevím, jestli to bylo tou nemocí a únavou, že se mi při focení tak klepaly ruce, ale každopádně mi neuvěříte, jak těžké bylo najít nerozmazané fotky :D Proto je tam je pár bližších záběrů, protože z těch vzdálenějších byste to jídlo asi těžko identifikovali. Ani já sama jsem někdy nepoznala, zda jde o snídani nebo večeři a musela se orientovat jen podle intenzity osvětlení :D Jen taková změť barev prostě :D Ale to se stává i v lepších rodinách :D Dnešní díl se mi docela líbí. Jsou tam celkem zvláštní a neobvyklé kombinace, které jste u mě možná ještě neviděli a celkově je takový zajímavější, protože jsem si celý týden válela svoje rosolovité šunky doma, takže snídaně jsou focené za světla (jupííííí) a uvidíte zde i pár mých obědů. Škoda, že jsem vám ani jednou nevyfotila svého broučka, který mi teď dělá společnost 3x denně. Zázvorový čaj s citronem a lesním medem. Zbožňuju ho :3 Asi ho budu pít pravidelně i nadále, protože mi vážně chutná a je to skvělá prevence proti nachlazení. A s tím medíkem...to je mňamina :)
Ale nechci tady psát článek o zázvoru a jeho léčivých účincích, nýbrž o tom, co všechno jsem během týdne snědla. O to já se totiž s vámi dělím nesmírně ráda :))


Pečená čokoláda se sněhovou peřinou

7. února 2015 v 14:40 | Elinda |  Koláče, buchty, muffiny, řezy, dortíky
Hezkou sobotu!
Dneska je mi mizerně. Příšerně, děsně. Mám chuť si dojít pro arašídové máslo a tu mléčnou Schogettenku, co mám schovanou ve skříňce. Mimochodem úplně poslední, protože těch zbylých 6, které jsem ještě na konci prosince měla, jsou jaksi fuč. Ale jelikož přejídání sladkým nic nevyřeší, tak budu hřešit aspoň vzpomínkami a koukáním na tenhle řez. Hodně čokoládový a s výborným krémem. Pekla jsem ho sice už před pár měsíci, ale jasně si pamatuji, že jsem z celého plechu snědla jen jeden jediný kousek. Protože tenkrát jsem byla ještě normální a neměla potřebu do sebe denně cpát sladké. Ale i tak vím, že byl neskonale vynikající. A taky neskonale hříšný a superčokoládový. Prostě mňam! Hned bych ho upekla znovu, ale to bych asi riskovala, že bych polovinu snědla já sama.


Nemoc, únava a jak to bude dál

5. února 2015 v 12:51 | Elinda |  Něco z mého života
Ahojky!
Dnešní článek bych chtěla věnovat mé osobě a tomu, co teď momentálně zažívám a řeším.
Asi tu situaci se školou nemůžu nechat jen tak otevřenou, když už jsem vám sem o ní psala. To by ode mě nebylo pěkný a já stejně chci, abyste o tom věděli.

Připomene si jednu úžasnou jáhlovku a nutellou, banánem a mandlemi, kterou teď sakra zanedbávám. Stejně jako ovesnou, obě dvě jsem neměla už několik týdnů (přeslazená instantní se nedá počítat).

Kam dál